Dvě žďárské výstavy: Rozkryté podněty a Magie skutečnosti


Dvě výstavy najednou otevřela příspěvková organizace Kultura Žďár v interiéru Staré radnici na náměstí Republiky. První obsahuje dřevěné reliéfy Miloslava Čevely, druhá digitální fotografie Libora Saláka.

Miloslav Čevela. Foto: Jan Dočekal

 

Výstavní prostory sestávají ze vstupní haly a sousední výstavní síně. Nyní poprvé nepatří oba tvorbě jednoho autora (či jednoho kolektivu), nýbrž odděleně dvěma autorům, shodně starým autodidaktům s velmi pozdním prvním výstavním vystoupením, a jejich projevům v odlišných oborech.

Miloslav Čevela: Hudební zátiší, Dle Georgese Braqua, dřevěný reliéf, částečná polychromie a barvený vosk, 70 x 50 cm, 2019. Foto: Jan Dočekal  Miloslav Čevela (*1952) je malířem, skulpturálním sochařem, autorem vitráží, řezbářem a restaurátorem historického nábytku. Přítomná výstava je jeho čtvrtým autorským vystoupením. Prostřednictvím moravské skupiny Stir up se představil na mezinárodních surrealistických přehlídkách v Chile a Kostarice.

V radniční vstupní hale je nyní jeho kolekce devíti dřevěných reliéfů z období od poloviny minulého desetiletí do přítomnosti. Jsou to výsledky autorovy inspirace převážně kubistickými malířskými díly předních našich a zahraničních umělců minulého století – Josefa Čapka, Emila Filly, Antonína Procházky, Jana Zrzavého, Georgese Bragua, Oscara Domínqueze a Pabla Picassa.

Vazba na vzory je programově patrná z pojetí původního díla v jeho přenesené identifikaci. Cokoliv jiného, posuzováno příměrem k dílům inspirujících velikánů, je při titulovém vyznačení východiska detailně odlišné, přizpůsobené – druh výtvarné technologie, velikost (zmenšení), reliéfní podání proti plošné olejomalbě, částečně i barevnost (použitá polychromie a barevné vosky na dřevě jsou jiné než olejové barvy na plátně).

Co činí z modifikací převzatých námětů počitatelný originál? Poukaz na díla velikánů, pocta jim složená, dokonalost autorského trojrozměrného provedení ve dřevě. Myslím si, že je to jednoduché. Milovník Jana Zrzavého a nejdokonalejší formy kubismu od jeho nejpřednějších autorů zahledí se jistě i do Čevelových reliéfů. Přijde mu, že obé je jaksi z téže rodiny. V jiném čase, v odlišném materiálu a s lišícím se záměrem. Ti původní tvořili dějiny umění. Miloslav Čevela vytvořil svébytná díla k jejich respektu, z úcty k sochařství, uměleckému řemesla a k přírodnímu materiálu.

Libor Salák: V poledním slunci, digitální fotografie, 2019. Foto: autorKolekce fotografií nyní viděná na Staré žďárské radnici potvrzuje Salákovo vědomí, že solidní digitální fotografie nemůže být „výrobkem“ kompletně dodaným digitálními schopnostmi počítače. Respektive může, ale pak není ve výsledku k nalezení ona magii skutečnosti, na niž odkazuje titul výstavy.

Hranice dělení „kompetencí“ mezi fotografem a počítačovým programem stanovena pochopitelně není. Ale je možné rámcově přijmout, kolik by asi mohlo být umělcovo a kolik digitálního. Půl napůl? Třeba. Lépe, když bude umělcových před padesát procent. Tak se tradičně pozná, kdo je věci a postupů k jejímu vzniku majoritním vlastníkem.

V Salákově tvorbě dominují svérázná vidění tvarově a barevně posunutých jednotlivostí z přírody, ze světa věcí a z městské civilizace. Při všech kladných soubězích svého způsobů myšlení a praktických postupů tvůrčí práce zůstává jejich autor při skromném sebe definování. Říká, že je jen pomalu tvořícím fotoamatérem. Ani dost málo by neškodilo, kdyby takových bylo víc.

 

Miloslav Čevela, Rozkryté podněty, dřevěné reliéfy, Libor Salák Magie skutečnosti, digitální fotografie, Galerie Stará radnice, Žďár nad Sázavou, náměstí Republiky. Výstava je přístupná do 31. března, v úterý až pátek od 10. do 12. a od 14. do 17. hodiny, v sobotu a v neděli od 14. do 17. hodiny.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP