Pootevřeno do života malíře a grafika Josefa Ruszeláka


Narozený na Hané, v Nětčicích u Kroměříže (*16. 6. 1938), od roku 1946 žijící ve Zlíně, s Kroměříží trvale uloženou v duši. Malíř, grafik, ilustrátor a grafický designér Josef Ruszelák.

Autorovo setkání s účastníky vernisáže. Foto: archiv Josefa Ruszeláka

 

Do konce března vystavuje výběr z tvorby v Galerii v podloubí v Muzeu Kroměřížska v Kroměříži. V městě raného dětství, do něhož se nadšeně vracívá, je to jeho šestá autorská výstava.

Galerie v podloubí má šest sálů. Avšak ani tak velký prostor není pro přiblížení výsledků z šesti desítek let tvůrčí práce nadbytečný. Ruszelák (oslovuji ho Jožinku, protože je jen o pět let starší a známe se téměř půlstoletí), je poctivým profesionálem. S náhodou bývá ve styku jen výjimečně. Každou výstavu připravuje s největší pozorností. Ke scénáři té nynější přidal plastický model, s kompletním umístěním malým reprodukcí jednotlivých děl.

Josef Ruszelák: Básně v obrazech. Foto: Josef RuszelákCo na modelu, to ve výstavních sálech. Model natolik zaujal pořadatele, že jej učinil jedním z exponátů. Úvodní sál má titul Jak šel život. Sestává z velkých tištěných, graficky upravených informačních panelů. Vlastně je to umělcovo ohlédnutí za výtvarným a osobním životem. Dominují dva rozměrné akryly z posledních let s názvy Poutníkův sen a Poutníkův návrat o vánocích, doplněné veršíky jedenáctiletých dětí z jedné zlínské základní školy, které byly těmi obrazy podníceny.

Procházíme výstavou. Do druhého sálu autor umístil deset dva metry vysokých pastelů z cyklu Dobrý den, stromy. Premiérově byly představeny zlínské výtvarné veřejnosti před deseti roky. Malířovou rukou jsou na nich vepsané verše českých básníků. Jejich volbu Ruszelák vedl k jménům, která byla před listopadem 1989 absurdně, leč důsledně zapovězena tendenční ideologií.

V následujících dvou spojených galerijních sálech je před divákův sdružený optický a senzitivní vjem předložen autorský výběr pastelů z cyklu Stromy, Stromáci a Vrbice. Je sem včleněna i samostatná vzpomínková kolekce s názvem Michalův příběh (1967–1981). Připomíná zlý osud Ruszelákových: výtvarně nadaného syna, zesnulého ve čtrnácti letech, a jeho zdárně začínající výtvarnou práci. Zdrcený otec se tehdy utíkal hledat klid a kontemplaci do lesů. Našel tam posilu i inspiraci pro návrat k tvorbě.

Josef Ruszelák: Fotografie z cyklu Pyromachie. Foto: Josef RuszelákV předposledním sále lze vidět výběr z cyklu velkých digitálních tisků a fotografií s názvem Pyromachie aneb zápas s ohněm. Poprvé byly vystaveny před osmnácti roky v Českém centru ve Vídni. A závěrečný sál je stylizovaným prostředím Ruszelákova zlínského ateliéru, svým způsobem vlastně kabinetu grafiky. V upomínkách, některých věru letitých, z 60. a 70. let, v technikách hlubotisku, tisku z výšky a slepotisku, jsou listy z cyklu Vzpomínky na města, kde jsem nikdy nebyl. K jejich vzniku byl autor inspirován básněmi přítele Ludvíka Kundery. Na malířském stojanu je teprve nedávno dokončená rozměrná akrylová malba Hostýnské nebe.

Josef Ruszelák vzpomíná: Když jsem v 80. letech našel inspiraci ve stromech, bylo přirozené, že jsem našel spřízněné duše mezi básníky. Na konci roku 1987, při povinném schvalování katalogu pro výstavu v pražské Nové síni, mně úředník z krajského národního výboru v Brně kategoricky oznámil do telefonu: Katalog k tisku nepovolíme, pokud nevypustíte verše. Na otázku proč, řekl, že básně do katalogu nepatří. Pochopil jsem: Řekněte rovnou, že vám vadí zvolení básníci, Kundera, Skácel, Mikulášek, Zábrana… Dál už jsem se nikoho na nic neptal a básně ve zvětšených reprodukcích jsem zavěsil mezi obrazy. V Praze prošly. Při vernisáži herec Josef Kemr spontánně přečetl Mikuláškovu báseň Les.“

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP