Přírodu nevnímám příliš idylicky, říká malíř Martin Salajka


Vítěz Chalupeckého ceny děkuje „krásné feministické politice“. Umělec ale nemá děkovat žádné politice, natož se stát nástrojem jakékoli propagandy. To už tu párkrát bylo, zdůrazňuje malíř a grafik Martin Salajka, který aktuálně vystavuje v pražské Galerii Vltavín.

Martin Salajka: Chameleoni, litografie, 50 x 70 cm, 2018. Repro: archiv M. Salajky

 

Často zpodobňujete zvířata v okamžiku lovu, ve vypjatých momentech, proč si vybíráte právě takové situace?

Jsou pro mě vizuálně nejatraktivnější. Přírodu taky nevnímám příliš idylicky. Motivem přírody je koloběh umírání a rození. 

 

Co mají vaše práce v pozorovateli vyvolat? 

Nevím. Nejraději bych možná řekl, že mi je vlastně jedno, co s ním udělají. Pro mě je nejdůležitější si užít proces tvorby. A to, jak obrazy působí na ostatní, je vedlejší. 

 

Ale vy často pracujete s výrazně agresivní energií. Například vaše grafiky Smečka či Vlci jsou velmi silné, ale nevím, jestli bych se na ně chtěla dívat každý den…

Možná jsou také namířené na někoho drsnějšího – dovedu si představit, že třeba některý ostřejší šéf si je s gustem pověsí nad svůj stůl. Potvrdilo se mi to už mnohokrát – práce, o nichž jsem si myslel, že jsou neprodejné, protože byly opravdu hodně drsné, byly pryč hned. Možná je to dáno i tím, že mám poměrně specifické publikum, ale lidé jsou samozřejmě různí – někoho může vyděsit můj obraz, jiného znechutí přílišná líbeznost. 

 

Martin Salajka. Foto: Lukáš SkalickýCo děsí vás?

Děsí mě lidská společnost. Politika asi nejvíc, i ta globální i ta v naší zemi vládnoucí. Způsob, jakým se lidi chovají k Zemi. Výtvarná politika. Vítěz Chalupeckého ceny děkuje „krásné feministické politice“. Umělec ale nemá děkovat žádné politice, natož se stát nástrojem jakékoli propagandy. To už tu párkrát bylo.

 

Kteří malíři jsou vašimi vzory?

Naši i zahraniční malbu sleduji hodně komplexně. V každé z jejích linií si pro sebe dokážu něco najít. Ale pokud bych měl jmenovat umělce, kteří mě nějak ovlivnili a formovali, pak je to Josef Váchal, Alén Diviš, Jiří Načeradský, Jiří Sopko, samozřejmě už zmíněný Michael Rittstein nebo Martin Mainer. I v mé generaci i generaci mladší je spousta výborných malířů.

 

Myslíte si, že je dnes pro malíře nutností fungovat na Instagramu či sociálních sítích?

Nutností určitě ne. Sociální sítě jsou dnes normálním komunikačním prvkem. Ale stejně jako politici dnes dokáží oblbnout prostřednictvím sociálních sítí masy, tak i vysloveně špatní umělci se můžou stát na sociálních sítích celebritami. Je libo koblihu, nebo krásně barevný donut?

 

Nicméně Instragram i Facebook používáte také…

Instagram jsem zpočátku používal jako svůj fotodeník – dnes jsou tam jak mé zážitky, tak i má tvorba, to, co dělám, a místa, která navštěvuji, přímo ovlivňují moji tvorbu, chápu to jako určitou formu svého vyjádření, ale nijak to nepřeceňuji.

 

Nemáte pocit, že malířství je v kontextu současného umění, streetartu, nových médií či konceptuální tvorby překonaným konceptem?

Lidi pořád říkají, že je něco aktuální nebo vyčerpané, in nebo out. Spousta lidí, kteří říkali, že malba je mrtvá, už je dávno mrtvých a ti, co to říkají teď, taky budou mrtví, ale malba mrtvá nebude. Zároveň ovšem chápu, že malířství může někoho nudit a otravovat. Mě ostatně spousta malby taky nudí a otravuje.

 

Grafiky inspirované přírodou a nočním městem

Martin Salajka: Smečka, linoryt, 100 x 70 cm, 2019. Repro: archiv M. SalajkyV pražské Galerii Vltavín jsou do 7. dubna k vidění Salajkovy práce z posledních deseti let, na rozdíl od umělcových minulých výstav jde však výlučně o grafiky, případně díla vzniklá kombinovanou technikou, spojující linii grafiky doplněné malbou.

Silně expresivní práce zpodobňují v tónech tmavé palety noční zvířata, šelmy – vlky, netopýry, sovy, ale i hmyz či Salajkovy zamilované ryby. O tom, že se do umělcovy tvorby zvolna dostávají i jiné barvy, pak svědčí dílo nazvané Chameleoni, které získalo ocenění Grafika roku v oboru litografie. 

Salajku však vedle přírody inspiruje i noční město, jehož prostředí se stává kulisami snových, často až hororově laděných scenerií vymykajících se běžnému časoprostoru.

Necháte-li se okouzlit pronikavýma očima vlků ve Smečce nebo zběsilým šustěním křídel Sov, možná snáze pochopíte, jak blízko má divoká příroda k životu v lidské společnosti – a zároveň jak dalece je člověk vzdálen od své vlastní podstaty.

 

Dlouhý rozhovor s Martinem Salajkou najdete v příloze Harmonie života v aktuálním čísle Literárních novin 4/2019, které je právě na stáncích.

O předplatné Literárních novin si můžete napsat na adresu Korunní 104, 101 00 Praha 10 či e-mailem  Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript  nebo zavolejte na 234 221 130, 800 300 302 (bezplatná linka). Jejich elektronickou podobu si můžete koupit ZDE

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP