Jubileum krásné ženy a skvělé herečky


brejchovaKdyž jsem Janu Brejchovou spatřil poprvé na filmovém plátně, do paměti se mi moc nevryla. Jednak byla ještě nezletilé hůdě a Helgeho film Olověný chléb, kde hrála Píďalku, jsme absolvovali jako povinné školní představení. Ve Vlčí jámě, kde hrála po boku Jiřiny Šejbalové a Miroslava Doležala, už jsem ji registroval jako přitažlivou dívku a záhy i jako skvělou herečku, což jsem si zcela uvědomil v Krejčíkově filmu Vyšší princip.

Doba jí přinesla přídomek Česká Bardotka, ale Brejchová nesklízela obdiv pouhou pohlednou tvářičkou, ale zrála herecky jako víno. Netřeba vyjmenovávat bohatou filmografii, stačí připomenout namátkou Noc na Karlštejně, Každý den odvahu, Mladý muž a bílá velryba, Zánik samoty Berghof, Skalpel, prosím. I v pozdějších letech, kdy čas do sličného zjevu vetkal tu a tam vrásku, prokázala své herecké mistrovství, kdy kromě Jiřího Svobody dostávala příležitost i u Evalda Schorma (Vlastně se nic nestalo) a Vladimíra Drhy (Citlivá místa, Početí mého mladšího bratra). Ten ostatně na ni nezapomněl ani v dobách krušných, kdy ji začala atakovat vážná choroba a ztratila svého posledního životního partnera Jiřího Zahajského. Objevila se v televizním seriálu Velmi křehké vztahy v roli lékařky. Navzdory neúprosnosti kalendáře vnesla i do nezřídka plytkého děje punc osobnosti.

Osobně jsem se setkal s jubilantkou (narozeniny 20. ledna) až, když s Jiřím Zahajským zašla občas do jedné vinohradské kinotéky. Bez nadsázky lze říci, že tyto krátké chvíle s ní se řadí mezi čisté radosti mého života.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP