Bolestivá sonda do svědomí


Milan Kačmarčík jako právník, Marie Málková (Gita Lauschamnová) a Lenka Ouhrabková její vnučka Bára.Inscenace Švandova divadla Peníze od Hitlera se skvělým hereckým výkonem Marie Málkové v hlavní roli je kandidátem na dramatický počin roku.

S notnou dávkou odvahy se režisér Švandova divadla Michael Lang pustil do dramatizace oceněné prózy Radky Denemarkové Peníze od Hitlera.

A hned v úvodu se sluší podotknout, že se mu vkročení do labyrintu početných postav podařilo. Sám o tom říká: „V současné době se čím dál více začíná mluvit o tom, co se tady dělo bezprostředně po válce. Tam někde, a určitě ještě hlouběji v minulosti, jsou také ukryty kořeny obtíží této postkomunistické společnosti. Ano, jsem přesvědčen, že toto téma je velmi aktuální. Po přečtení románu a následným studiem různých pramenů mi došlo, jak je moje vnímání naší minulosti a historie zkreslené. A nejsem v tom zřejmě sám. Jsme vychováváni v určitém klamu. Některé věci jsem se dozvěděl až teď. Někdy to bylo až šokující. Některé věci jsou v české společnosti stále tabu. Román je nabitý emocemi. Je to jiný formát než divadelní hra. Musel jsem zhustit některé motivy. Vymyslet paralelní příběh, který má v románu kořeny. Tématem hry je: není budoucnost pro ty, kdo nepoznají svoji minulost., kterou navíc projekt zajímá. Psaní mě zcela pohltilo. Prožíval jsem to tak, až jsem si přivodil dočasnou arytmii. Hlavně jsem byl zvědavý, jestli to bude v některých důležitých detailech fungovat tak, jak jsem si představoval, když jsem to psal. Mám na mysli různé dějové zvraty, vypjaté momenty."

Obavy, že více jak tříhodinová délka představení bude pro diváky nestravitelná, se ukázaly liché. Namísto nervního poposedávání zůstávali nezřídka při dramaticky vypjatých scénách přimraženi.

 

Ptáče bez hnízda

Děj dramatu nejlépe vystihuje sama autorka knihy a spoluautorka dramatizace Radka Denemarková: „Děj připomíná jakési groteskní panoptikum středoevropského prostoru, jde Čechům proti srsti, rozhodla jsem se vložit prsty do rány. Román otvírá témata, která se u nás zametají pod koberec. Gita Lauschmannová se v roce 1945 vrací z koncentračního tábora, aby zjistila, že se nemá kam vrátit. Rodinný majetek byl podle zvrácené logiky doby zabrán, protože se u nich doma mluvilo německy. Po šedesáti letech se Gita rozhodne do rodné vsi Puklice vrátit znovu, dosáhnout smíření. Čeká ji mrazivé překvapení. Gita vzpomíná na všechny peripetie svého života, kupí se osudy lidí, s nimiž se setkala nebo jí bude dáno se setkat, děj je spletitý a napínavý, nechci ho prozrazovat, nechybí detektivní zápletka a druhá polovina příběhu je vystavěna na půdorysu antického dramatu, silné hrdinky a „vesnického" chóru. Je to ale také modelový příběh života ženy v mužském světě. Ocitá se v situacích, kterým nerozumí.  Ona netušila, že je Židovka (rodina byla asimilovaná), stejně tak nechápe, proč jí v roce 1945 bývalí sousedé umanutě předhazují, že je Němka. Totéž se opakuje v jednadvacátém století. Gita je vyjevené ptáče, které neví, kudy letět. Rozhodně není černobílou obětí, i ona umí být krutá ke své rodině, i ona přitahuje svou povahou situace, ze kterých mrazí. Ale je to žena, která přes veškerou temnotu, která jí byla dána prožít, si nikdy nenechala život zošklivit úplně. V tom je její síla."

 

Herecký koncert

Jak měl Michael Lang šťastnou ruku při dramatizaci knihy, tak byla zdařilá i jeho volba hereckého ansámblu na čele se skvělou Marií Málkovou. Ostatně ani se netajil s tím, že už při psaní měl o hlavní představitelce jasno. Málková přesvědčivě zvládá všechny polohy jevištního výrazu, které jí hra předurčuje a jsou v nich patrné zakořeněné základy někdejší spolupráce s Janem Grossmanem (ostatně byla jeho životní partnerkou) a Otomarem Krejčou. „Ve hře Fráni Šrámka Léto se ptá farář Hora svého synovce - řekni, co si myslíš, co cítíš - a Jan Skalník s houslemi v ruce odpoví: „Já bych to raději zahrál." Postava Gity je autorkou i dramatizátorem viděna, popsána, charakterizována tak bohatě, nejednoznačně a zároveň přesně, že stačí jen ji zahrát - od šťastného dětství přes kruté mládí až do nevyrovnaného stáří," říká o své roli skromně Marie Málková. V tom vyjádření, že stačí jen zahrát, chybí ovšem jeden zásadní dodatek: u m ě t. A to herečka zvládá setsakramentsky dobře. Zcela určitě ono standing kation při bezpočtu opon po premiéře patřilo zejména Marii Málkové. Příjemným zážitkem byly i výkony představitelů nejstarší generace - loňských pětaosmdesátníků Věry Kubánkové (evokující jakési svědomí na konci cesty životem) a Karla Hlušičky (všem pánům poníženě sloužící místní holič Klein-Malý).

Mohlo by se zdát, že některé postavy jsou až příliš panoptikálně karikovány - Robert Jašków křupanským pojetím nabyvatele místního lihovaru Poledňáka a Stanislav Šárský, coby nedostřelitelný samovládce polické radnice Stolař, právě přehráváním ad absurdum,  zvýrazňují onu tragickou polohu hry. Nový člen Švandova divadla Miroslav Hruška (morálně procitnuvší lékař Denis Němec), který přišel z Olomouce s gloriolou tamního nejoblíbenějšího herce, by potřeboval v některých scénách více razance, což se dá osvětlit i jakýmsi ostychem z první role v novém působišti.

Peníze od Hitlera se hned v počátku nového kalendářního roku staly vážným kandidátem na některé z prestižních ocenění Thálie, stejně jako Marii Málkové by slušelo za roli Gity Lauschmannové.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP