Godot opět nepřišel, ale pobavil


David Prachař, Ondřej Pavelka a David Matásek v čekání na Godota.Na Novou scénu se po létech vrátila činohra Beckettovým Čekáním na Godota, „ďábelským westernem"- jak autor svou tragikomedii nazval - a dlužno dodat, že vykročila docela obstojně.
Na Dočekalovo uchopení hry, které se dostalo uznání coby nejoriginálnějšímu výtvoru naší doby, se mohou názory různit. Není už mnoho pamětníků první inscenace Václava Hudečka v Divadle na zábradlí. Pro srovnání se tu naskýtá Krejčovo pojetí v Divadle za branou II a z nedávné doby představení Městského divadĺa v Brně s Bolkem Polívkou a Jiřím Pechou v rolích hlavních „čekatelů" Vladimíra a Estragona.
Na té nestejně dlouhé lidské pouti žitím všichni na něco čekáme, každý na svého Godota, který by nám alespoň naznačil, co nás čeká na konci cesty. Beckettovi hrdinové tráví svůj čas hovory. Většina inscenátorů volí scénu s opuštěným stromem stojícím uprostřed cesty odnikud nikam. Scénu Davida Marka tvoří čekárna, u které snad nikdy nic nezastavovalo, ale jakousi setrvačností tu blikají reklamní neony. Toto pojetí dokonale konvenuje Dočekalovu výkladu Čekání na Godota. David Matásek (Vladimír) a David Prachař (Estragon) svému režisérovi rozumějí. Snaží se ze všech sil vyplnit i některá hluchá místa, zejména ve druhé části, klauniádami blízkými někdy novému cirkusu, jindy i aktérům Maxe Senneta. Slovní ekvilibristika v některém momentě dává připomenout legendární dialog Lasici a Satinského v pořadu Kdosi je za dveřmi. Absurditu nenaplněného čekání dotvářejí postavy Pozza (Ondřej Pavelka) a Luckyho (Jan Kačer).
Všestranný divadelník Zdeněk Hořínek v jedné své studii o moderním dramatu píše: „Vladimír a Estragon čekají na tajemného pana Godota, v němž z neznámých důvodů spatřují poslední šanci svých promarněných životů... Nemohou odejít, protože čekají na Godota... Naděje se umenšuje, pocit zoufalství a marnosti vzrůstá, ale ortel zůstává nevyřčen. Zní to snad paradoxně, ale Čekání na Godota je hra o naději. Může tedy být Godot nadějí? Rozhodně ne stoprocentní, ale může." Čekání na Godota v režii Michala Dočekala je rozhodně dobrým návratem činohry Národního divadla na Novou scénu. Jen pohříchu dlouhým. Střihy, podobné těm, kterými kdysi rytmicky umocnil na Palmovce Výstřely na Broadwayi Jan Hřebejk, by inscenaci slušely. Godot sice opět nedorazil, ale diváci přijdou určitě.
AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP