Spící krasavice neuspala


Veaceslav Burlac v roli careviče okouzlil. V roli cara jej sleduje šéf souboru Pavel Ďumbala.Pro diváky se úprava baletu Petra Iljiče Čajkovského stala událostí baletní sezóny.

Šéf baletu Státní opery Praha Pavel Ďumbala buduje cíleně špičkový soubor a rozhodně jej nešetří. Zve si k tomu i evropsky uznávané choreografy. Jedním z nich je i maďarský choreograf Youri Vàmos, který tentokrát přenesl z Düsseldorfu do Státní opery úpravu baletu Spící krasavice. Předělal ji k obrazu svému, takže na scéně se odehrává naprosto jiný příběh, než jaký zhudebnil Petr Iljič Čajkovskij.

Drama místo pohádky

Z krásné pohádky se stalo drama o zavraždění carské rodiny i o marné snaze jisté Anny Andersenové přesvědčit, že ona je carskou dcerkou Anastázií, která unikla bolševickým kulkám. Balet má dvě dějové linie, v nichž se prolíná život Anastázie a snové scény ze života na carském dvoře. Pro scény z Carského Sela ponechal Vàmos původní choreografii Maria Petipy, tak jak vznikla pro Mariinské divadlo v Petrohradě, pro ostatní scény vytvořil choreografii vlastní.

Vynikající je scéna i kostýmy Michaela Scotta i práce se světlem designéra Klause Gärditze. Zámecké scény a bohaté a barevné kostýmy kontrastují s temnými scénami reality, pošmourností předválečného Berlína i chudobných šatů prostých lidí.

Orchestr Státní opery pod taktovkou Pavla Šnajdra už dlouho nehrál v takové formě. Hlavní roli tančí Andrea Kramešová, členka Švédského královského baletu, v roli Neznámého jí zdatně sekundoval její kolega z téhož baletu Filip Veverka. Třebaže obecenstvo oba protagonisty odměnilo bouřlivým potleskem, mě nadchly spíše výkony tanečnic a tanečníků ve vedlejších rolích. Především to byl Veaceslav Burlac v roli careviče, který ukázal vynikající techniku a obrovský emociální náboj. Alexej Afanassiev dokázal v epizodní roli Rasputina vyjádřit veškerou rozporuplnost této postavy a jeho kreace, kdy oživuje careviče, patří k nejlepším sólům inscenace.

 

Baletní koncert

Přesto, že Youri Vàmosovi asistovalo hned šest choreografů, zdá se, že sbor by potřeboval ještě nějaký čas na vypilování, zvláště v prvním jednání se ukazovaly problémy s přesností. Zato Kokoro Umemoto a Milan Boček jako kočka a kocour i Veronika Telnarová se Sergejem Gherciu v roli modrých ptáků okouzlili diváky, včetně těch malých, kteří se jinak v ději zcela ztráceli. Asi by bylo lepší úplně z titulu vypustit původní název díla. Ne každý divák se poučí předem a pak je o zklamání postaráno. Vàmos má vynikající cit pro dramatičnost, umí výtečně pracovat s tanečnicemi a tanečníky. Jeho choreografie vyjadřuje psychologickou hloubku postav.

Jenže tento styl se dostal do rozporu s choreografií Marii Petipa, kdy druhé jednání se změnilo ve skutečný baletní koncert, odměňovaný potleskem nadšeného publika po každém baletním sólu, v němž ovšem nešlo vůbec o psychologické vyjádření postavy, ale jednoduše pouze o představení techniky jednotlivých sólistů. Druhé jednání to byl především ten starý dobrý ruský balet, který nás okouzluje už 120 let. První jednání to bylo moderní drama, vyjádřené klasickým prostředky. Je otázkou, zda podobné drsné srovnání bylo záměrem.

Petr Iljič Čajkovskij, Spící krasavice - poslední dcera cara. Státní opera Praha, Legerova 75, Praha 1.  Reprízy 15. a 28. února, 9. března, 11. a 25. dubna a 9. května 2010.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP