Čestný (samo)dárce J. S.


Jiri-SuchyPísničkář je, když... někdo napíše text, opatří ho hudbou (nebo naopak) a vzniklé dílko sám přednese. Když tak činí opakovaně a dobře, stane se z něj slavný písničkář.

Jiří Suchý, jenž v sobotu 1. října dovrší osmdesát let věku a asi pětapadesát let písničkářství, patří mezi českými písničkáři k největším. Přesvědčuje o tom znovu ve swingovém muzikálu Hodiny jdou pozpátku, jenž měl v Semaforu premiéru minulý týden.

Při přípravě inscenace zastal mistr i další, jemu už léta vlastní úlohy (autor libreta, režisér, výtvarník, herec), ale právě v roli písničkáře je opět nejlepší, ba jedinečný. Že mu přitom na úrovni sekunduje Jitka Molavcová, několik dalších šikovných kolegů, převážně mladých a převážně dívčích (jak je v Semaforu odjakživa zvykem), a v neposlední řadě divadelní orchestr, to lze pokládat za očekávaný bonus. Anebo za třešinku na dortu, který si Jiří Suchý ke svým kulatinám upekl a který v divadelním programu prezentuje, zahalen do plurálu majestatiku, takto: „ Oč usilujeme? Postarat se o určité diváky, na které skvělá moderní divadla zapomínají a které neuspokojuje televizní zábava, a vytvořit pro ně oázu solidního humoru s pomocí písniček a naší poetiky. Jsme konzervativní tradicionalisté, kteří si hrajou se slovíčky, s tóny a s pošetilými nápady... Dokud nás potřebuje tolik lidí, že večer co večer zaplní sál, má naše práce smysl."

(S další hrou Jiřího Suchého se můžete seznámit v Literárních novinách č. 39 na straně 17.)

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP