Rok 2018 v kinematografii: Filmové festivaly zažívají krizi


 

Slavnostní ukončení filmového festivalu v Cannes 2018, Georges Biard, CC BY-NC-SA 4.0Na měnícím se poli současné kinematografie zůstávají konzervativní jistoty v podobě velkých festivalů. Bohužel, onu stabilitu lze jen sotva brát jako kompliment. Dvě významné evropské akce, Berlinale a Cannes, procházejí krizí identity a bojují často předem prohrané bitvy.

 

Dobře patrné je to v hlavním městě Německa. O kvalitách soutěže berlínského festivalu se vedou diskuse už dlouhodobě. Alarmující stav dokreslil koncem roku 2017 otevřený dopis, který podepsalo 79 německých režisérů. V souvislosti s koncem mandátu ředitele Berlinale Dietera Kosslicka v roce 2019 vyzvala zvučná jména německého filmu k obnově a oživení festivalu. 

Berlinale: obskurní skladiště nesourodých světových produkcí

Kosslick, který stojí v čele akce od roku 2001, se výrazně podílel na vzestupu její prestiže i na tom, že Berlinale je největším veřejným filmovým festivalem světa s významným trhem. Dramaturgicky však poslední léta kvalitativně upadá. Velká jména nezávislé kinematografie preferují Cannes, zatímco americké hvězdy se kloní k Benátkám, tedy festivalu s klíčovou pozicí v úvodu tzv. award season (sezóny ocenění). Berlín se tak stává obskurním skladištěm nesourodých světových produkcí, které sice inklinují k hlasitým politickým a společenským sdělením, ale z hlediska dlouhodobého postrádají relevanci. 

Hlasitým letošním gestem mělo být vyzvednutí experimentálního dokumentu s českou produkční stopou Touch Me Not na piedestal. Film, který okázale bourá sexuální tabu, se však na místě dočkal jen mdlé odezvy a rozruch způsobil díky zisku nejvyššího ocenění, Zlatého medvěda. Renomovaný kritik deníku Guardian Peter Bradshaw zlobně explodoval. „Brexit. Trump. A teď vyhlášení Zlatého medvěda,“ jedovatě otevřel svůj zničující text, ve kterém ale vedle bonmotů přesně pojmenoval stav věcí: „Je to občas nesnesitelně beztvarý festival, který má ve svém programu ukryté skvělé filmy, z větší části mimo oficiální výběr (…) Je to festival, který ze záhadného důvodu dokáže vyzdvihnout ty nejhloupější a nejprázdnější filmy ze svého výběru, takže ty hodnotné musíte objevovat téměř náhodně.“

Hlavní soutěž naštěstí nabídla pozoruhodné, byť často porotou přehlédnuté tituly. Německý film prezentoval svou nevšední schopnost nacházet v banálních prostředích esenciální témata, ať už šlo o velkosklad v netuctové romanci Láska mezi regály nebo ospalé severofrancouzské letovisko v inteligentní lyrické biografii Romy Schneiderové 3 dny v Quiberonu. Nejvýraznějším filmem soutěže se stala polská Tvář, pronikavá a nesmiřitelná satira malosti a pokrytectví. Malgorzata Szumowská si za ni vysloužila velkou cenu poroty. 

Cannes: posedlost americkými hvězdami

Podobný, a přece jiný problém s identitou řeší i Cannes. Nejprestižnější festival nezávislých filmů stále dokáže přilákat významné autory, ale vlivem sílící rivality Benátek trpí jeho posedlostí americkými hvězdami. Ty po červeném koberci na Croisette stále chodí, ale nejlepší tituly stahuje srpnová konkurence v Benátkách. Cannes se tak podařilo do soutěže zařadit jediný film, který je výrazně vidět i v začínající sezóně ocenění, ostrou antirasistickou satiru BlacKkKlansman Spika Lee. 

Fanoušci světové autorské kinematografie tu však opět zaznamenali žně. V záplavě zvučných jmen výrazně vyčnívali Chang-dong Lee se svým Vzplanutím, virtuózní minimalismus Matteo Garroneho ve filmu Dogman, múzická režie Pawla Pawlikowského v romanci Studená válka, Džafar Panahí opět chytře triumfující nad íránskou cenzurou svéráznými Třemi tvářemi a především už tradičně uměřený a vrstevnatý sociální portrét Zloději japonského mistra rodinných dramat Hirokazu Koreedy. Ten si po zásluze odnesl Zlatou palmu. S lehkostí spojil závažné filmové sdělení, působivé postavy outsiderů a úzkostnou výpověď o světě, z nějž mizí empatie; tedy témata, která jsou pro Cannes typická.

Autor je filmový kritik.

 

Celý článek najdete v tištěných Literárních novinách 1/2019. Dozvíte se v něm například, proč festivalový rok označit za rok Netflixu a proč se jasným vítězem roku stal komiksový hegemon Marvel.

 

O předplatné Literárních novin si můžete napsat na adresu Korunní 104, 101 00 Praha 10 či e-mailem: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript  nebo zavolejte na 234 221 130, 800 300 302 (bezplatná linka).

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP