Co stojí za úspěchem filmu Bohemian Rhapsody?


Bohemian RhapsodyO příčinách úspěchu snímku Bohemian Rhapsody vypracovávají experti analýzy. Budou se navzájem lišit. Kdyby existoval recept na filmový trhák, běžely by samozřejmě v kinech jenom megatrháky. Ale znám není. Jen občas se dostaví překvapení.



V případě filmu Bohemian Rhapsody přišlo za zvuků hudby. Zvláště v české kotlině je skupina Queen ohromně populární a Singerův hudební snímek funguje skoro jako součást magického kultu. Milionová hranice tržeb byla překonána, snímek Bohemian Rapsody za sebou v tomto ohledu nechal i Cameronův hit Avatar, od převratu zde jiný film nevydělal tolik... A jak je to možné?

 

Muži, kteří neplivou na svou minulost

 

Tento film je zvláštně uměřený a nepřehání. Nečiní také z hudebníků bohy. Ba ani polobohy. Ukazuje lidi. Ba skoro normální lidi. Ne všichni jsou skromní, ale nechovají se s výjimkami jako primadony. Hudbu milují, nejde jen o prostředek výdělku, a podstatnější efekt, než se zdá, možná mají nenápadná sdělení o tom, že měli všichni členové kapely Queen původně jinou profesi. Anebo k jiné našlápnuto.

Ani jeden nebyl bezprizorným outsiderem, což film akcentuje opakovaně, a ani jednou se vůči této profesi či specializaci nepostaví nikdo z muzikantů s pohrdáním. Je samozřejmě pravda, že tato prostá nevinnost pučí ještě z let šedesátých, na jejichž konci děj filmu začíná; dnes by už vše bylo ostřejší. Na pódiích lze přijít k lepším penězům, než jaké generuje „normální“ práce, nicméně tito muži pódií neplivou dozadu přes rameno a divák to zřetelně cítí.

Ústřední figura všeho se sice všemu a všem vymyká, to je pravda, ale to je pouze čestná výjimka potvrzující pravidlo. Už spoluhráči mají pokornější party. Nejsou nepochopitelní, ba vcítit se do nich může kdekterý malý kluk. Podobně nezbabělá pokora pak charakterizuje celý film. Výstřední není ani náhodou. Milionům na kontech se naprosto nekoří, důležitěji zmiňuje Boba Dylana a některé další slavné hudebníky, ale při celém koloběhu showbyznysu ctí výslovně rodinu.

Při námětu, jaký je, tohle mnozí nečekali, a tak je to podprahově uhranulo. Ne, Bohemian Rhapsody nemá úspěch proto, že je provokací o AIDS a promiskuitě, ale proto, že je takřka dokonalou moralitou – od začátku až do konce. A kdyby psal tento scénář spolu s Anthony McCartenem dejme tomu Ray Bradbury nebo někdo jemu podobný, ani bych se nedivil.

 

Příběh opravdového partnerství

 

Přespříliš polopatické morality má málokdo v oblibě, to je také pravda; jenže my uprostřed kinosálu uvítáme příběh a ani si neuvědomíme, nakolik nás jeho didaktický apel obalí. Filmy V zajetí rytmu anebo Zrodila se hvězda (v různých verzích) zřetelně útočily, provokovaly; zde je k vidění pouze talent. A jenom mezi řádky dětem naznačí, že mohou být hudebníky, ale měly by se nejprve „pojistit“ a držet si v záloze i některé „normální“ zaměstnání.

Tím nejmoralistnějším aspektem je však něco jiného: Mercuryho těsná vazba na partnerku. Oproti jiným filmům z prostředí hudebního průmyslu vyznívá možná poněkud pohádkově a místy jde o romantický obrázek páru, ale oba lidé před námi kupodivu stojí při tom všem věrohodně na zemi; a když zpěvák prohlásí, že dělá vše prvořadě pro svou milou, uvěříme spolu s ní. Věří tomu i on sám, takže je to skutečnost. A zatímco jinde a jindy šustilo kladení světů k nohám papírem, tady noviny neslyšíme. Jen dobrou hudbu. A zatímco jindy a jinde psychická podpora půvabné ženy posléze a s časem odumírá, zde vytrvá.

Přesto příběh neztratí vůbec nic na věrohodnosti; dokonce ani v momentě, kdy Mercury vyvolené tvrdí, že to jsou přece její diváci, pro něž ON zpívá. Hrdina neplánuje se svou múzou nikdy zpřetrhat pouta, což je fascinující. „A jako z knih,“ namítne někdo, ale ono tomu bývá podobně i v životě, a právě postava Mercuryho partnerky určitě zůstane jedním z klíčů k oné veselé vřelosti, s jakou je dílo přijímáno masami.

Zpěvákovu inspirátorku je dozajista správné vidět i jako matenou milenku, ale především má part svědkyně. Sleduje totiž Freddieho začátky, je u jeho vývoje i u jeho životního prohlédnutí a přiznání. Ta žena mu zastupuje boha. Snad je to chyba, snad je to slabost, ale neptejme se, jak to bylo doopravdy. Nezáleží na tom. Podstatné je, že své múze opravdu věřil, asi jako správně uchopil i vlastní talent. Věrohodný se přitom zdá být moment, kdy mladý Mercury takřka současně používá odhodlanou odvahu k získáním angažmá i dívky.

 

Bez femme fatale by film byl nezajímavější

 

Onu svědkyni božské kariéry zosobnila nedávno pětadvacetiletá Lucy Boyntonová (*17. 1. 1994) a nijak v roli nepózuje. Gesty a nuancemi tváře je věrohodná a vzpomeňme jen momentu, kdy plna radosti strčí ve Wembley do Freddieho intimního přítele. Velmi uvěřitelně předvádí pozvolné pochopení partnerovy orientace a na otázku, zda si vůbec lze film představit bez její postavy, zní odpověď „ne“. Pouhý pohled na vztahy mezi Mercurym a muži by kina nenaplnil. Bez ní by Bohemian Rhapsody postrádal romantický aspekt, přičemž ne každý romantismus je faleš. Bez této hrdinky by film zkrátka byl mnohem nezajímavější.

Lucy Boyntonová se již objevila ve filmu o mládí záhadného spisovatele Jeroma Davida Salingera Rebel v žitě (2027), ale teprve Bohemian Rhapsody je snímkem, do jehož kulis zapadá s dokonalostí femme fatale. A míval-li Freddie Mercury pocit, že díky podobné dámě eklekticky tvoří i pro veškeré nejobyčejnější lidi, byla to třeba jen jeho dokonalá sugesce, nicméně i právě dík podobným sugescím dnes film Bohemian Rhapsody táhne (a příběh stejnojmenného hitu si můžete přečíst ZDE).

 
Bohemian Rhapsody. Velká Británie/USA 2018. Režie Bryan Singer. Scénář Anthony McCarten. Kamera Newton Thomas Sigel. Hrají Raimi Malek, Lucy Boyntonová, Gwilym Lee, Ben Hardy a další. 7. nejlepší film podle ČSFD. 134 minut

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP