Oscar 2019: Smíření s diváky


Oceněný film Roma. Foto: NetflixDlouho to vypadalo, že letošní udílení Oscarů bude jedna velká katastrofa. Nejprve přišel nějaký chytrák s nápadem vytvořit zcela novou kategorii – cenu za populární film. Pak se zase ukázalo, že afroamerický komik Kevin Hart, jemuž bylo moderování oscarového ceremoniálu původně nabídnuto, je autorem několika starších politicky nekorektních výroků, na což je dnes Hollywood obzvláště citlivý. A nakonec se začali někteří významní umělci (např. Martin Scorsese, Quentin Tarantino či Ang Lee) bouřit proti úmyslu vyškrtnout několik kategorií (kamera, střih a masky) z přímého televizního přenosu.

Diváci dali navíc jasně najevo, že nejsou během oscarového ceremoniálu zvědaví na stále častější politické proklamace. V tomto je třeba jim dát zapravdu, neboť Oscaři by měli být především filmovým svátkem. Nelze si také nevšimnout, jak zásadním způsobem se v posledních letech rozcházel vkus Akademie s vkusem diváků. A není divu, protože filmy jako 12 let v řetězech, Birdman, Moonlight či Tvář vody můžou opravdu přirůst k srdci jen málokomu. Asi posledním oscarovým filmem, kterému se dostalo i vřelého diváckého přijetí, je výtečný politický thriller Argo.

S největším počtem nominací (10) vstupovaly do letošního oscarového finále snímky Favoritka a Roma. Oba jsem viděl v kině, oba považuji za celkem kvalitní, ale ani o jednom z nich bych neřekl, že je to onen „velký oscarový příběh“. Za ten bych naopak označil dojemnou romanci Zrodila se hvězda, sebevědomý režijní debut populárního herce Bradleyho Coopera. Nebo skvostné drama První člověk, které bylo nakonec nominováno pouze v technických kategoriích (což není fér hlavně vůči Ryanu Goslingovi, jenž zde podal dosud nejlepší herecký výkon své kariéry). Fakt, že se o cenu za nejlepší film naopak ucházel comicsový Black Panther, pak vnímám spíše jako úlitbu politické korektnosti. Snímky jako Temný rytíř či Strážci – Watchmen takové štěstí ani zdaleka neměly.

Cenu za nejlepší film si nakonec odneslo komediální drama Zelená kniha. Přestože jsem jej zatím neviděl (česká premiéra byla stanovena až na 7. března), přeji mu to. Příběh o přátelství černošského hudebníka a jeho italoamerického šoféra odehrávající se během 60. let vypadá jako jeden z těch filmů, které něco důležitého sdělují a zároveň dokáží zahřát u srdce. Líbí se divákům, líbí se kritikům. A v oscarovém klání uspěl navzdory skutečnosti, že jeho režisér Peter Farrelly nebyl na zlatou sošku ani nominován (to samé se naposledy podařilo již zmíněnému Argu). Zelená kniha však opanovala ještě další dvě kategorie – nejlepší původní scénář a nejlepší herec ve vedlejší roli (Mahershala Ali).

S prázdnou však neodešla ani favorizovaná Roma. Vedle ceny za nejlepší kameru a neanglicky mluvený film si odnesla i cenu za nejlepší režii. Alfonso Cuarón tak navázal na svůj pět let starý úspěch se sci-fi Gravitace a jeho letošní vítězství je dalším důkazem toho, že mexičtí tvůrci se těší v Hollywoodu velkému respektu. Je ale otázkou, nakolik si jej zaslouží Guillermo del Toro, který vloni získal Oscara za ultranechutnou a zoufale neoriginální Tvář vody. Oscarový úspěch Romy by ale mohl dodat odvahu velkým hollywoodským studiím, aby se nebála investovat do podobných autorsky originálních počinů.

Nejvíce zlatých sošek ale letos získalo životopisné drama Bohemian Rhapsody, zfilmovaný příběh skupiny Queen a jejího frontmana Freddieho Mercuryho. Toho v něm nezapomenutelným způsobem ztvárnil Rami Malek, a tak asi nikoho nepřekvapí, že právě on byl jedním z oceněných. Snímek Bohemian Rhapsody však bodoval i ve třech technických kategoriích – nejlepší střih, zvuk a střih zvukových efektů. Ironií přitom je, že jeho režisér Bryan Singer se nedávno ocitl na černé listině a je otázkou, zda vůbec kdy ještě něco natočí.

Letošní Oscaři se nakonec obešli bez ostudy. Předávající i ocenění drželi své politické názory víceméně na uzdě. Po letech zase vyhrál film, který si našel cestu jak k divákům, tak ke kritikům. A nepřítomnost hlavního moderátora zase tolik nevadila. Může nás mrzet, že Glenn Closeová už posedmé odešla s prázdnou (cenu pro nejlepší herečku jí překvapivě vyfoukla Olivia Colmanová za Favoritku). Může nás mrzet, že se Bradley Cooper nemohl ani utkat o Oscara za nejlepší režii. A může nás mrzet, že zůstal zcela opomenut Clint Eastwood a jeho veleúspěšný Pašerák. Co nám ale může být útěchou, je to, že letošní Oscaři připomínali především filmový svátek. Že by se opravdu blýskalo na lepší časy?

 

Zlatý medvěd z Berlína pro izraelský příběh

Cenu Zlatý medvěd na letošním Berlinale poprvé získal izraelský režisér. Odnáší si ji Nadav Lapid s filmem Synonym. Vypráví v něm příběh mladého muže, který by rád za sebou nechal svoje izraelské kořeny. Odstěhuje se do Paříže a začne se intenzívně učit francouzsky, protože nechce mluvit hebrejštinou. Film je do značné míry autobiografický. Režisér Lapid se narodil v roce 1975 v Tel Avivu, po vojenské službě se odstěhoval do Paříže a pak se zase vrátil. „Myslím,“ říká Lapid, „že to jsou otázky, které zajímají lidi na celém světě: Do jaké míry jsme schopni se zříci vlastní identity a najít si novou.“ Francouzsko-izraelsko-německá produkce neplatila mezi kritiky za favorita, přesto se nakonec mezinárodní jury pod vedením francouzské herečky a nositelky Oscara Juliette Binocheové, rozhodla mezi 400 přihlášenými právě pro tento film. (mp)

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP