Stanley Kubrick: Svérázný génius


Před pár týdny to bylo přesně 20 let, co se odebral do filmového nebe Stanley Kubrick. Přestože natočil „pouze“ třináct filmů, většina z nich se zapsala do historie, ať už v dobrém nebo špatném slova smyslu. Čtyřikrát se ucházel o Oscara za nejlepší režii, získal jej však za vizuální efekty. Často sváděl boj s cenzory a pro některé herce bylo natáčení s ním doslova očistcem.

Jack Nicholson v Kubrickově filmu Osvícení. Foto: Profimedia

 

Své poslední dílo tvořil rekordních 400 dní, zemřel ovšem několik měsíců před jeho uvedením. Ač byl rodilým Američanem, domovem se mu nakonec stala Anglie. Stanley Kubrick byl zkrátka velmi složitou a zároveň geniální osobností.

Šachy, fotky a film

Stanley Kubrick se narodil 26. července 1928 v New Yorku. Jeho otec, profesí lékař, neměl ze synova prospěchu ve škole zrovna velkou radost, záhy z něj ovšem vychoval mimořádně obratného šachistu. Ke třináctým narozeninám mu daroval fotoaparát, z nějž se posléze stal Stanleyho „věrný kamarád“. Dospívající mladík začal křižovat ulice New Yorku a pořizovat jednu fotografii za druhou. Jeho talentu si všimli fotografové časopisu Look, začali s ním spolupracovat a když Stanley oslavil sedmnácté narozeniny, nabídli mu místo fotografa-učedníka.

Mladého Stanleyho Kubricka však začal postupně silně přitahovat svět filmu. Za uspořené peníze natočil krátkometrážní dokument Day of the Fight (1951), k němuž záhy přibyly další dva: Flying Padre (1951) a The Seafarers (1953). Zvyšující se zájem investorů a pořádání šachových partií v Central Parku umožnily Kubrickovi natočení jeho celovečerního debutu, válečného dramatu Strach a touha (1953). Nebyl to sice vyložený hit, Kubrickova režijní kariéra však brzy nabrala doslova závratné tempo.

Po dvojici vysoce ceněných thrillerů Vrahův polibek (1955) a Zabíjení (1956) se Kubrickovi podařilo definitivně prorazit v Hollywoodu, když natočil protiválečné drama Stezky slávy (1957). Kubrick jeho prostřednictvím věrně zachytil hrůzy i absurditu první světové války, a ještě si stihl vyzkoušet, jaké to je pracovat se skutečnou filmovou hvězdou – do hlavní role byl totiž obsazen samotný Kirk Douglas. Protože v něm ale byla velmi nehezky vykreslena francouzská armáda, byl Kubrickův film v zemi galského kohouta až do roku 1975 zakázán, přičemž podobný osud jej potkal také ve Španělsku a Švýcarsku.

Útěk z Hollywoodu

Když režisér Anthony Mann opustil natáčení historického velkofilmu Spartakus (1960), nahradil ho na popud Kirka Douglase, jednoho z producentů a představitele titulní role, právě Stanley Kubrick. Výsledkem byl nádherný film, který si zamilovali diváci na celém světě (byl mezi nimi i John F. Kennedy) a který získal hned čtyři Oscary. Poslední slovo během natáčení filmu však neměl Kubrick, nýbrž Douglas, Oscara za nejlepší kameru navíc získal Russell Metty, přestože spoustu scén nasnímal ve skutečnosti sám režisér. Nespokojenost s poměry, které v Hollywoodu panovaly, přivedla Kubricka k rozhodnutí hledat nové útočiště ve Velké Británii.

Na britských ostrovech se Kubrick uvedl romantickým dramatem Lolita (1962), adaptací stejnojmenného románu Vladimira Nabokova. Ke kontroverzní látce přistupoval velmi obezřetně, aby se vyhnul konfliktu s cenzurou – a dalo by se říci, že uspěl. Nedlouho poté natočil jeden ze svých nejlepších filmů, černou komedii Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu (1964). Ta měla být původně ryzím dramatem varujícím před hrozbou jaderného konfliktu, Kubrick si ale brzy uvědomil, že některé momenty v příběhu jsou až příliš absurdní. Navíc se mu podařilo hned do tří rolí obsadit Petera Sellerse, znamenitého komika, který jen o několik let dříve zazářil v jiné veselohře s obdobnou tematikou – Myš, která řvala. Dr. Divnoláska se setkal u diváků i kritiků s nemalým úspěchem, přičemž Kubrick získal za jeho režii svou první oscarovou nominaci.

Po úspěchu Dr. Divnolásky způsobil Kubrick ve světě filmu učiněnou revoluci. Filosofická sci-fi 2001: Vesmírná odysea (1968) vyrazila divákům dech dosud nevídanými speciálními efekty, překvapila netradičním hudebním doprovodem a zaměstnala mozkové buňky zajímavými úvahami o původu lidstva. Filmová historie pamatuje málo tak krásných a zároveň vizionářských děl – a to, že Kubrick nezískal za jeho režii Oscara (zůstalo pouze u nominace), je velká nespravedlnost. 2001: Vesmírná odysea byla mnohokrát citována a napodobována, leč marná snaha, originál už zůstane navždy nepřekonán.

Bez příkras

S příchodem 70. let se u Stanleyho Kubricka mnohé změnilo. Začal se více uzavírat před okolním světem a příběhy, které svým divákům vyprávěl, byly stále temnější a temnější. Prvním z nich byla utopická sci-fi Mechanický pomeranč (1971), adaptace stejnojmenného románu Anthonyho Burgesse. Mnozí diváci byli doslova šokováni realistickým vyobrazením fyzického, psychického i sexuálního násilí a představitel hlavní role Malcolm McDowell přirovnal natáčení s Kubrickem k obléhání Stalingradu. Film navíc inspiroval několik chorých mozků k páchání trestných činů, a tak byl ve Velké Británii v letech 1973–2000 zakázaný. Ještě předtím však Kubrickovi vynesl další oscarovou nominaci.

Daleko k příjemné podívané měl i Barry Lyndon (1975) natočený podle stejnojmenné knihy Williama Makepeace Thackerayho. Toto strhující historické drama totiž bylo tragickým příběhem vzestupu a pádu irského hochštaplera toužícího po společenském uznání a životě v bohatství. Nádherný i skličující, takový byl Barry Lyndon, který nakonec získal hned čtyři Oscary. Ani jeden z nich však nebyl určen Kubrickovi – ten se musel opět spokojit pouze s nominací (díky Přeletu nad kukaččím hnízdem se naopak radoval Miloš Forman). S přihlédnutím k mimořádným kvalitám Barryho Lyndona nezbývá než litovat toho, že se Kubrickovi nikdy nepodařilo realizovat vysněný historický velkofilm o životě Napoleona Bonaparta.

Co se Kubrickovi naopak realizovat podařilo, byl horor Osvícení (1980). A dalo by se říci bohužel, neboť tato adaptace stejnojmenného románu Stephena Kinga se stala prvním a zároveň i posledním Kubrickovým uměleckým neúspěchem (Kubrick dokonce získal nominaci na Zlatou malinu za nejhorší režii). Na něj dal však o sedm let později zapomenout snímek Olověná vesta (1987). Toto mistrovské válečné drama zachycující hrůzy vietnamské války a drsné podmínky v americké armádě bylo ještě více skličující než oscarová Četa Olivera Stonea – a právě v jejím stínu nakonec také zapadlo. Tentýž osud by jistě stihl i plánovaný film o holokaustu – Steven Spielberg natočil svůj Schindlerův seznam dříve, než by se do něj Kubrick stačil pustit.

Legenda a její legendární odchod

Po téměř desetileté tvůrčí odmlce zahájil Stanley Kubrick natáčení svého dalšího filmu. Bylo jím psychologické drama Eyes Wide Shut a do jeho hlavních rolí byli obsazeni skuteční manželé – Tom Cruise a Nicole Kidmanová. První klapka padla sice už v listopadu 1996, film se ale podařilo dokončit až v lednu 1998. A když 16. července 1999 vstoupil do amerických kin, nebyl už jeho režisér mezi živými. Dne 7. března téhož roku totiž Stanley Kubrick vydechl naposledy. Jeho „pohrobek“ mu ale ostudu rozhodně neudělal. Ba co více, Eyes Wide Shut lze s čistým svědomím označit za jeden z nejlepších filmů, pod nimiž nalezneme Kubrickův podpis.

Může nás mrzet, že Stanley Kubrick nikdy nezískal Oscara za nejlepší režii, pravdou nicméně zůstává, že toto ocenění rozhodně nepotřeboval. Respektovaným umělcem a skutečnou legendou se dokázal stát i bez něj. Většina filmů, které nám tu po sobě zanechal, nezestárla, některým z nich časový odstup dokonce prospěl. A stejně jako ony nepřestává mnohé fanoušky fascinovat ani složitá a tajemná Kubrickova osobnost. Tento svéhlavý samotář, který nejednou předstihl svou dobu, se zkrátka stal nesmrtelným.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP