Václav Marhoul: Nastudovat Kosińského není jednoduché


Režisér Václav Marhoul – známé jsou jeho celovečerní filmy Mazaný Filip a Tobruk – uskutečnil něco snad „neuskutečnitelného“, zfilmoval Nabarvené ptáče podle bestselleru polsko-amerického spisovatele židovského původu Jerzy Kosińského. Václav Marhoul se do „neuskutečnitelného“ projektu zakousl  jako buldok a vytrval jedenáct let. Jenom složitá vyjednávání v Chicagu o filmová práva, podobající se ze strany amerických vyjednavačů často spíš výslechům, trvala dva roky. Václav Marhoul se nakonec prosadil a film přijde do kin letos v září. Dokazuje to, že když někdo jde za svým cílem s veškerou energií, vůlí a celým srdcem, tak k němu dojde.

Václav Marhoul. Foto: Profimedia

 

Skutečnost, že jsme se seznámili v Českém Krumlově v Cikánské jizbě, není příliš podstatná, spíš to, že jsi tam našel hlavního hrdinu svého nového filmu Péťu Kotlára, vnuka majitelů Cikanky, jak se v Krumlově říká. Myslím, že Jerzy Kosiński by měl z Péti radost, mám pocit, že je pro tu roli jako stvořený. Ale jak ses dostal k té knize?

Pokud si pamatuji, tak mi ji doporučil můj kamarád výtvarník Jiří David. Jsem vášnivý čtenář, zařadil jsem knihu do pořadníku a nakonec došlo i na ni. Otázka zní, kdy jsem ji přečetl. A to si nepamatuji. Vím pouze, že v roce 2005, když jsme v Tunisku obhlíželi lokaci na film Tobruk, tak jsem jel na velbloudu pouští k nějaké oáze a moje výkonná producentka Kateřina Špůrová tvrdí, že už tenkrát jsem o té knize ze sedla toho velblouda básnil.

 

Kdybyste s tím natáčením trochu počkali, tak jste si mohli ušetřit cestu na Saharu a filmovat třeba na Šumavě. Vzhledem k našemu hospodaření s lesy, české zálibě v kácení stromů a celkovému zacházení s krajinou tady bude brzo poušť také. Pouze oázy nebudou s palmami, ale s řepkou olejkou. Ale zpět ke knize. Čím tě tak zaujala?

Je to naprosto unikátní dílo, vymyká se veškeré mojí literární zkušenosti s čímkoliv, nic podobného jsem nikdy nečetl. Nic jsem tak hluboce neprožíval, ne takovým způsobem jako tuto knihu, která je napsaná neuvěřitelně zajímavě. Většina lidí ji chápe jako přehlídku zla a násilí. Já v ní vidím něco úplně jiného. Vidím v ní naopak příběh o dobru a lásce, což často lidi šokuje. Říkají, jak to, Václave, vždyť ta kniha je děsivá a nedá se ani přečíst do konce. Na mne však ta kniha působí obráceně – ve všem tom strašném, co tam čteš, jaksi hledáš, co by mohlo být správné, hledáš dobro a světlo. A mně se zdá, že to by mohlo být hlavním poselstvím té knihy.

 

Knížka ale končí dobře, hlavní hrdina přežije a setká se s rodiči.

Hrdina sice přežije, ale za jakou cenu. Otázkou je, co si ten malý človíček do budoucího života vlastně dál odnáší. A je naprosto evidentní, že odchází do budoucího života neuvěřitelně poškozen. A je opět otázka, jestli tu temnou sílu, která se v něm uhnízdila, dokáže vůbec kdy překonat. Ale to je jen jedna rovina z mnoha. Třeba úplně primární je téma odlišnosti a z ní pramenícího strachu, předsudků, pověr atd. Další je třeba rozdíl mezi vírou a náboženstvím. Nebo třeba to, nakolik je člověk schopen spáchat zločin proto, aby si sám zachoval život. Ta knížka klade neuvěřitelné množství otázek. A já jsem vždycky říkal, že kdokoliv si tu knížku přečte – pokud je schopen ji přečíst do konce – tak se dopracuje k tomu, že začne sám – zdůrazňuji sám – si na všechny ty otázky muset hledat odpověď. Doufám, že to dokáže i můj film. 

 

Měl jsem vždycky za to, že knížka je v podstatě autobiografická. Postupem času se ukázalo, že je vše jinak. Jak to tedy vlastně je?

Abych ten román vůbec pochopil, musel jsem hodně studovat postavu samotného autora. Kosiński si vymýšlel, když tvrdil, že je to jeho autobiografie. Věděl, že když to tak bude přijímané, bude se knížka lépe prodávat. V Americe lidé uvěří všemu, co jim napovídáš. Z románu se proto o to víc všichni zhroutili, neboť mu uvěřili, takže mu spekulace vyšla. Uběhlo však několik let, aby se přišlo na to, že historie nebyla zcela pravdivá. Kosiński sice válku přežil na venkově, ale nikoliv sám, ale se svými rodiči. Ukrývali je polští sedláci. Neustále žili ve strachu, že budou vydáni Němcům a že půjdou do plynu. On tím musel strašně trpět, a to na něm zanechalo stopy. V knížce je třeba scéna, kdy v kostele dělá ministranta a upadne s misálem. Za trest ho hodí do jímky s fekáliemi. Ve skutečnosti jej vyvlekli z kostela a hodili do bláta, tedy s prominutím do žádných hoven. V knížce se zkrátka dějí věci, které jsou inspirovány skutečnými událostmi, ale pravda to určitě není. On byl neuvěřitelně rozporuplná osobnost – byl introvert a extrovert zároveň. Dovedl okouzlit, dovedl znechutit. Dokázal lidem neuvěřitelně pomáhat, ale zároveň i ubližovat. To vše se v něm pralo. Kosiński byl neuvěřitelně složitý člověk. 

Celý rozhovor, ve kterém se Václav Marhoul mimo jiné rozebírá, v čem všem Kosiński lhal, najdete v aktuálním čísle Literárních novin 7/2019, které je právě na stáncích.

O předplatné Literárních novin si můžete napsat na adresu Korunní 104, 101 00 Praha 10 či e-mailem  Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript  nebo zavolejte na 234 221 130, 800 300 302 (bezplatná linka). Jejich elektronickou podobu si můžete koupit ZDE.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP