Šostakovič a admirál Nelson


ShostakovichJeden z nejobtížnějších koncertů na violoncello, novodobá pocta anglické renesanci, „mše z časů úzkosti"... Koncerty Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK v tomto týdnu slibují zajímavý hudební zážitek.

 

 

 

 

 

Anglický dirigent Graeme Jenkins si s Pražskými symfoniky rozumí. Prokázal to před dvěma lety, když společně s FOKem (a hosty) na Pražském jaru složil Poctu Richardu Wagnerovi. A prokáže to snad také dnes a zítra, kdy FOK diriguje ve Smetanově síni pražského Obecního domu. Na programu je tedy nikoli náhodou zejména hudba anglická či s Anglií spojená –zazní slavná Haydnova Nelsonmesse a Fantazie na téma Thomase Tallise z pera britského skladatele Ralpha Vaughan-Williamse. Navíc je pak na programu Violoncellový koncert č. 1 Dmitrije Šostakoviče, v němž sólový part přednese další hudebník, který si s FOKem dobře rozumí, Jiří Bárta.

 

Vznik Koncertu pro violoncello a orchestr č. 1 Es dur Dmitrije Šostakoviče (1906–1975) má zajímavé pozadí. Jeho dedikant a první interpret Mstislav Rostropovič toužil premiérovat nové dílo od Šostakoviče, s nímž se spřátelil na moskevské konzervatoři, nevěděl však, jak mu vnuknout myšlenku na kompozici. Šostakovičova manželka dala mladému violoncellistovi zvláštní radu – Rostropovič o tom hovoří ve svých pamětech. „Pokud chcete, aby pro vás něco složil, nesmíte ho o to žádat, ani o tom mluvit." Čekání a mlčení se vyplatilo: v roce 1959 vznikl violoncellový koncert. Violoncellista si vyzvedl partituru u Šostakoviče v Leningradu a o čtyři dny později už ji skladateli hrál (zpaměti!) na jeho chatě. S Leningradskou filharmonií pak dílo, považované za jeden z nejobtížnějších koncertů pro violoncello, premiéroval v říjnu 1959.

 

Dramaturga FOKu Martin Rudovský v souvislosti s koncerty toho týdne připomíná, že Pražští symfonikové přes deset let uváděli Šostakovičova díla pod taktovkou skladatelova syna Maxima (svědčí o tom mimo jiné skvělé „živé" nahrávky na značce Supraphon, včetně Violoncellového koncertu, v němž už tenkrát byl sólistou Jiří Bárta). „Hrají-li tedy Pražští symfonici hudbu Dmitrije Šostakoviče, jedná se o interpretaci historicky poučenou," říká Rudovský.

 

 

Rozhovor s Jiřím Bártou z loňského léta si můžete přečíst v článku "Rád hraju tam, kde lidé rádi naslouchají".

 

Thomas Tallis byl patrně nejvýznamnějším představitelem anglické renesanční hudby. Jedna z melodií ve frygickém modu, kterou vřadil do žaltáře komponovaného pro biskupa z Canterbury, inspirovala skladatele a sběratele lidové hudby Vaughana Williamse. V roce 1910 po ní sáhl a vytvořil fantazii pro smyčcový orchestr a smyčcové kvarteto, která koncerty FOKu otevře.

Celkem čtrnáct mší napsal Joseph Haydn. Jednu z těch pozdních, z roku 1798, sám v osobním seznamu děl označil za missa in angustiis, tedy jako „mši v časech úzkosti". Mínil tím patrně své vyčerpání z přípravy oratoria Stvoření. Velmi rychle se pro mši ale vžilo označení Nelsonova. Patrně v den prvního uvedení, 15. září 1798, nebo těsně po něm, totiž do Londýna dorazila zpráva o vítězství anglického loďstva pod velením admirála Horatia Nelsona nad francouzským při ústí Nilu do Středozemního moře. A skladba s rázným, až vojenským rytmem si o takové pojmenování říkala. Pražští symfonikové ji zahrají s kvartetem skvělých pěvců mladé generace, Marie Fajtová, Sylvy Čmugrové, Václava Lemberka a Pavla Švingra, a za spolupráce Kühnova smíšeného sboru.

 

 

Oba koncerty začínají v 19.30. Ten středeční v přímém přenosu vysílá Česká rozhlas Vltava.

 

FOTO: Dmitrij Šostakovič jako člen požární hlídky na střeše leningradské Konzervatoře, 29. července 1941. (Foto: R. A. Mazelev)

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP