Bregović: Už mi zbývá jen Bůh a smysl života


 

Bregović Gora foto video hrt hr„Místo muziky jsem se málem zabýval marxistickou filosofií a přednášel marxák na vysoký. Že se to nestalo, pomohlo to, že jsem ve čtvrťáku nahrál svoji první desku. Teď mimo Boha musím pochopit smysl svého vegetování na Zemi,“ říká v úvodu svého posledního rozhovoru pro chorvatskou státní televizi a pořad NU2 i ve světě populární srbský hudebník Goran Bregović.

 

 

A co bude s vámi po životě?

„Poprosil jsem rodinu, aby mě spálili a popel hodili do moře nebo jej rozsypali po horách. Zavázat vnuky k tomu, aby se starali o hrob, a co když umřu v Paříži… Ale vztah ke smrti se věkem mění. Myslím si, že kdo umí žít, umí také zemřít.“

 

Jak poznáte, že je skladba špatná?

„Začnou se mi potit nohy. Stejné se mi děje, když někdo hloupě mluví. Je to pocitová záležitost, neboť hudba není nutnost. Bez ní lze existovat, není vzduch, není stravou ani sexem. Hudba je něčím jako koření, bez kterého by jídlo bylo nijaké.“

 

Co je hudba. Je to zábava nebo má nějaký hlubší smysl?

„Hudba podle mne je soundtrack. Vše ale má svůj soundtrack, existuje soudtrack lásky, soudtrack života… může být i osobní soundtrac a také můžete vstupovat někomu do jeho soundtracku, což považuji za důležité. V životě jsme neustále provázení různými soundtracky. Z hudby mám nejraději ouverturu.“

 

Když hudbu skládáte, pomůžete si krádeží od cizích skladatelů (za plagiát skladby Enrica Maciase ke Kusturicově filmu Arizona dream musel Bregović údajně zaplatit milion euro, to byl  také důvod rozchodu mezi ním a Kusturicou)?

„To je naprostý výmysl. To se nikdy nestalo, nikdy jsem nestál před soudem, natož kvůli hudbě. Moje hudba vzniká v reakci na cizí hudbu. Když kradu hudbu, je to spíše z tradice, ale i mne budou další generace rovněž vykrádat.“

 

S hudbou jste začínal ve striptýz-baru…

„Ano, začínal jsem tam v sedmnácti letech. Kdo měl v pubertě takové štístko být ovíván nahými slečnami. Viděl jsem jich tolik, kolik žádný klu v mém věku nemohl vidět. Tak jsem skončil s filosofií. Pak jsem dosáhl toho, že ještě před válkou v bývalé Jugoslávii se mi podařilo získat Zlatou desku v deseti zemích světa. Navíc jsem měl tu kliku, že mě v Sarajevu během války nezavřeli ( red. stejně jako režisér Kusturica, Bregović je bosenským Srbem). Podařilo se mi, že jsem měl v životě vždy štěstí a to, i když jsem holdoval drogám.¨

 

Je pravda, že jste měl s manažery Jugotonu ( jugoslávská obdoba československého Suprafonu) domluvu, že při nahrávání s kapelou Belo dugme máte nárok na dávku kokainu?

„Ano, bylo to na účet studia. Měl jsem při nahrávání časový harmonogram, který jsem musel splnit. Do čtrnácti dnů jsem musel zkomponovat notnou dávku hudby a droga mi pomáhala nespat. Ale s drogami jsem již dávno skončil.“

 

Goran Bregović (Sarajevo 1950), je srbský skladatel a v bývalé Jugoslávii se proslavil jako frontman skupiny Belo dugme. Bregović letos svým turné po zemích bývalé Jugoslávie oslavuje čtyřicet let vzniku této kapely, která již neexistuje. Dnes srbský skladatel, proslavený rovněž komponováním filmové hudby (především pro Kusturicu), koncertuje se svým orchestrem ( The Wedding and Funeral band ) a hraje balkánskou i romskou hudbu, která se hraje na svatbách a pohřbech. Ve svých začátcích byl Bregović především inspirován kapelami Led Zeppelin a Deep Purple.

 

Ukázka písně Maruška

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP