Hudba mluví


Zimmer tour výřez plakátNěmecký autor filmové hudby Hans Zimmer po letech překonal strach z přímého kontaktu s publikem a vydal se na turné. „Demiurg“ známých filmových tónů a melodií se zastavil i v Praze. Zimmer dokáže zakomponovat do soundtracků mnoho témat a začlenit do nich moderní prvky. Má rozmanitý, avšak rozpoznatelný autorský rukopis a nedá se říci, že by nějaké jeho dílo bylo propadákem. Skladatel si Prahu  sobotního večera ( 7. 5. 2016 v pražské O2 aréně) podmanil.

 

 


Kolem půl osmé hodiny se už začala O2 aréna plnit (nakonec téměř vyprodáno) a kvůli stále proudícím lidem byl také začátek koncertu o patnáct minut posunut. Poté, co se většina návštěvníků usadila na svá místa a show mohla konečně začít, přišel na pódium pán ve fraku. Člověk by si ho na první pohled ani nevšiml. Nenápadně „přitančil“ v rytmu první skladby Driving Miss Daisy k pianu. Když za něj usedl, všichni věděli, že to bude především jeho večer…
Zimmer, který právě kvůli své plaché a introvertní povaze vystupuje vůbec poprvé živě, po mnoha letech působení na scéně. Vyjel na turné s tělesem, které čítá okolo dvaceti hudebníků. Ty na pražském koncertě skvěle doplnil Český národní symfonický orchestr. Všichni fungovali jako kompaktní perfektně sehraný celek. Sám Zimmer již během první skladby vystřídal klavír a banjo.  Skladby prokládal příběhy o jejich vzniku a jeho vystupování svědčilo spíše o opaku nervozity. Možná bylo chvílemi jeho mluveného slova  trochu moc. Koncert tím ale naštěstí neztratil na tempu, jednalo se o jednu z mála věcí, které mu lze vytknout. Přestože se jednalo o notoricky známé a mnohokrát znásilněné melodie, působily skladby intenzivně. Tóny zrcadlily emoce. V tu chvíli se mnohé stalo malicherným. Ať už se jedná o náročnějšího posluchače, který Zimmera uznává jako geniálního skladatele, nebo o jednoduššího návštěvníka, který přišel poslechnout si mnohé známé skladby naživo. Všichni se nesli na stejné emoční vlně. Hudba překonala bariéry…
S tímto souvisí, proč je vlastně Zimmer všeobecně uznáván. Zahrnován superlativy a označován jako génius posledních desetiletí. Dokáže ve své hudbě pojit postupy typičtější pro moderní žánry. Nebojí se použít zdánlivá klišé. Jelikož to, jak ono klišé zapracuje do struktury skladby, dělá z jeho hudby bouřlivou emoční řeku. Pokud by tyto postupy nepoužíval, nebyl by zřejmě přístupný tak širokému posluchačstvu. Hans Zimmer Live TourA pokud by je neuměl zpracovat s grácií a nepropojil s nimi ve filmové hudbě dost netypické tendence (například zvuky elektrického cella, či elektrické kytary), stalo by se z téhle řeky pouhé brouzdaliště. 
Ale zpět k samotnému koncertu: již jsem zmiňoval hudebníky, kterými se skladatel na turné obklopil. Všechny během koncertu představil, zdůraznil, že se jedná o jeho přátele. Rozepsat by se dalo o každém z nich. Zmínil bych výkon bubeníka, jehož monumentální bicí tvořily páteř mnoha skladbám a při svých rozsáhlých sólech uváděl diváky v úžas. Stejně tak činila i „trojice grácií“ se smyčci, či kytaristi, ke kterým se čas od času připojila sama hvězda večera. Nepříliš časté sólové pěvecké party byly také interpretovány působivě, za zmínku stojí především duet ze soundtracku ke Lvímu králi. Nutno zmínit také způsob, jakým Zimmer pojímá výběr pro svá živá vystoupení (činil podobně i na předchozích koncertech), kdy čas od času zvolí celou solitérní skladbu, jinak vystoupení pojímá jako průřez nejhutnějšími motivy z každého soundtracku. Tento postup zvolil například u  výše uvedeného Lvího krále, či Pirátů z Karibiku.
Právě Piráti z Karibiku ukončili první polovinu koncertu, po níž následovala dvacetiminutová pauza.  Druhá polovina začala zvolna, přidalo se promítání, které v prvních chvílích spíše kazilo výsledný dojem. Po chvíli se ale vše ustálilo, člověk plně docenil tematické propojení skladeb a promítaného. Tempo koncertu se stupňovalo a tomu, že u The Dark Knight O2 arena nevybouchla, zabránil snad vážně Batman. Pulsující projekce, tepající hudba…
Právě po The Dark Knight, která se na koncertech hraje, jako pocta zemřelým obětem útoku z premiéry filmu Temný rytíř povstal (roku 2012 v Denveru při ní James Holmes zabil 12 lidí), měl Zimmer delší řeč. Shrnul bych ji do poselství: HUDBA ZMŮŽE VŠECHNO. Zbytek koncertu?  Ten to dokázal… Zimmer hudbu zhmotnil a kus z ní ukryl do každého návštěvníka. Když dozněl poslední tón přídavku, známá Time, tleskala celá hala ve stoje a mlčky.

Hudba řekla všechno...

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP