Co čte... Kateřina Tučková


V posledním roce se vracím takřka výhradně ke klasice a střídám ji s literaturou odbornou. Vedle mé postele, kde obvykle denně před usnutím čtu, stojí skříňka, která měla být původně určena pro lampičku s telefonem a budíkem, nicméně skutečnost je jiná. Lampička je zapřená o pelest postele, drží na ní jen díky širokému trychtýři okrasného stínění, telefon leží vedle postele na zemi a na skříňce jsou nakupeny knihy, které postupně otevírám.

Jsou mezi nimi ty, které potřebuji ke své další knize a postupně načítám, jako je Magie a čarodějnictví v Evropě od Roberta Muchembleda nebo The White Goddess od  Roberta Gravese, je tam i literatura odborná, kterou potřebuji k vykonávání svého povolání, jako je Vizuální teorie od Ladislava Kessnera, a mimo jiné jsou tam i dvě knihy, které v současné chvíli čtu nejradši: Sophia´s Choise od Williama Styrona, kterou čtu v anglickém originále, abych se procvičovala, což mi vůbec nebrání ocenit neuvěřitelně přitažlivou formu obsáhlého románu a preciznost jeho vypravěčského umění. Obdivuji autorovu schopnost napínat čtenáře v rámci tak dramatického příběhu. A druhou knihou, kterou teď čtu paralelně se Sophií, je Foucaultovo kyvadlo Umberta Eca, kde se vyžívám v řadě historických i esoterických faktů. Nemůžu než doporučit. Ovšem, co bych doporučila v této chvíli naléhavě, jsou pochopitelně moji kolegové nominovaní na Cenu Magnesia Litera. Myslím, že všechny z nominovaných knih jsou silné a skutečně stojí za přečtení. Jen pro připomínku mezi ně patří: Antonín Bajaja - Na krásné modré Dřevnici, Ivan Matoušek - Oslava, Martin Reiner - Lucka, Maceška a já, Markéta Pilátová - Má nejmilejší kniha, Petra Soukupová - Zmizet, no a nakonec i moje maličkost.

 


Kateřina TUČKOVÁ (1980) je doktorandkou Ústavu pro dějiny umění Univerzity Karlovy. Pracuje jako kurátorka. Debutovala v roce 2006 novelou Montespaniáda (Větrné mlýny), v roce 2008 byla její povídka Poslední večer zařazena do výboru Současné ženské povídky Ty, která píšeš (Artes Liberales). Je také autorkou odborných publikací, z nichž se na pomezí historie umění a krásné literatury pohybuje beletrizovaný životopis Můj otec Kamil Lhoták (Nakladatelství Vltavín). Loni vyšel v nakladatelství Host román Vyhnání Gerty Schnirch - „o jednom osudu zlomeném dějinami, o vině Čechů a Němců, o tom, zda je možno odpustit a porozumět..." Ten byl nominován na Magnesii Literu 2010.
AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP