U knihovny s Petrem Bílkem č. 22


 

U knihovny 22 2018Tyto knihy v knihkupectvích nehledejte, hledali byste marně. Na svět přišly zásluhou nejrůznějších aktivit, nemají za sebou klasické nakladatelské instituce, a tudíž se o jejich distribuci kromě autorů samých a jejich blízkých nestará nikdo. To však kvalitu textů neovlivňuje.

 

 

Antonín Bezděk: Parčík na Štursovce (Burian a Tichák 2018)
Řízením náhody jsem před čtyřmi lety četl předcházející autorovu (1955) sbírku Deset na patnáct. Mohu-li věřit své vzpomínce, měla širší dech než ta, kterou mám nyní před sebou. Bezděk vystudoval zahradnictví, a pokud byste to nevěděli, aktuální verše by vás na tuto myšlenku přivedly. Jeho obraznost se jako oslík u žentouru točí kolem parkové architektury: stromy, déšť, listí, tráva, země, roční období, ptáci, děti, ženy a bezdomovci v parku, vítr. Japonsky úsporné básně si vystačí nezřídka s deseti či dvaceti slovy a působí jako snímky ticha, v němž poezie rozpíná křídla. Jestli ale doletí až ke čtenáři, závisí na jeho připravenosti a ochotě přistoupit na palubu autorovy poetiky. Náznak nemusí vždy stačit a jste ve vodě.

 

 

Jiří Štolba: Ten s tlustou duší (Cellula s. r. o. 2018)
Další Štolba na literární scéně, řeknete si nad touto sbírkou. Prakticky jde o prvotinu „surreálně vyzrálého" (jak praví v poznámce editorka Renata Bulvová) autora, který si verše sám doprovází svými výtvarnými kreacemi. Nejnápadnějším rysem knižního celku je kontrast mezi básněmi v duchu surrealistické poetiky comme il faut a mezi čísly, která mají povahu textů k rockovým skladbám. Jazykový materiál spisovné češtiny se tak bez čitelného záměru mísí s češtinou obecnou, se slangem, a dokonce argotem. Je na čtenáři, aby si rozhodl, zda jde o různé rejstříky Štolbova talentu, nebo zda není ve hře sklon k ohlasovosti. Jde tu o kontrast „makových panenek" a brutálního „naseru ti na peruti". Problém editorský?

 

 

Helmut König: Mizérie (Moravská expedice, nakladatelství a vydavatelství Okrašlovacího spolku Rozhledna 2018)
Autor dal svému vyprávění podtitul „příběh muže, který se narodil v nesprávné chvíli na nesprávném místě". Výslovně jej vztahuje ke svému otci, ale mohl by se týkat také jeho samého. Drsná a nestylizovaná zpráva o rmutném živobytí muže pocházejícího ze sudetské části Slezska se čtenáře dotkne právě tím, že nejde o fikci, že se takový život stal. Německý osud semílaný dějinným stykem dvou totalit, voják wehrmachtu a dělník v ostravských dolech, traumatizovaný veterán a otupělý alkoholik, to vše se vymyká obvyklým fabulačním trikům české beletrie. Text nestaví na „literárnosti“ a drží se v poloze osobního holdu otci a prosby o odpuštění. Poctivý výraz pozdní lítosti. To nejdůležitější si lidé zapomínají říci.

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP