U knihovny s Petrem Bílkem: O Paříži a selhávání intelektuálů


Ilustrační foto: Pixabay, Pexels Brněnský patriot spisovatel Jiří Kratochvil prohlašuje Je suis Paris a česká autorka Ladislava Chateau ukazuje, zač je toho loket. A k tomu zabíjení lidí z dobré vůle a omezenosti.

 

 

  

Ladislava Chateau: Colette, má drahá, vy víte, co máte dělat (Sumabalon 2018)

Spisovatel Pierre Drieu La Rochelle patřil mezi nejslavnější francouzské kolaboranty s nacistickým Německem. Zatímco jeho kolegu Roberta Brasillacha po válce popravili a Louis-Ferdinand Céline stačil uprchnout do Dánska, Drieumu se po marných pokusech nakonec přece jen podařilo se otrávit. Autorka v této knize volně pokračuje ve zpracovávání látky, již začala v práci Vlak do Výmaru a která by se dala charakterizovat jako úvaha o selhávání intelektuálů. V bohatě dokumentované biografii první Drieuovy manželky Colette Jéramec se dostává Chateau pod kůži francouzskému antisemitismu a na konkrétních detailech předvádí, jak tupé je paušální hodnocení kterékoli historické epochy. Lahůdka pro frankofily.

 

Jiří Kratochvil: Je suis Paris (Větrné mlýny 2018)

Po vzoru odpůrců atentátu na Charlie Hebdo zná se autor k Paříži a jeho náklonnost působí dnes poněkud obstarožně a zvetšele. Reálná Paříž dneška se nemilosrdně liší od vysněného města českých vzdělanců z poloviny minulého století. Současně je ovšem třeba dodat, že Kratochvil nevelebí ani tak metropoli na Seině jako tam usazeného Milana Kunderu. Vyzobal ze svých předcházejících textů jednak povídkové segmenty lokalizované do Paříže, jednak úvahy o Kunderově poetice a sesadil to vše do vyznavačského celku. Provinciální rozšafnost se tu míchá s posedlostí oranta repetitivně odříkávajícího modlitbu složenou z názvů slavných pařížských lokalit. Kratochvil není jediný český intelektuál stižený tímto neduhem.

 

Xiao Hong: Dětská nevěsta (Verzone 2018/ překlad Lucie Olivová)

Šest povídek této autorky (1911–1942) čtenáře nepotěší, protože mezi skutečnou hrůzu čínského venkova a její literární podání nepokládá Xiao Hong žádný filtr. Vidíme svět doširoka otevřenýma očima dívenky, která realitu násilí, pohrdání, pověrčivosti a nedostatku lidskosti v sobě postupně přetváří v zárodky empatie a soucitu. V pozadí autorčiných příběhů tušíme děje japonsko-čínské války jako kulisy, ve kterých se žádná hra o štěstí hrát nedá. „Zanedlouho poté, co nevěsta zemřela, utekla manželka staršího vnuka s milencem. Brzy po tom zemřela stará babička. Zůstala matka Huová a snacha. Ta kvůli dětské nevěstě oslepla na jedno oko.“ Krajina se slzavým údolím krutosti však působí silou své přírodní krásy.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP