U knihovny s Petrem Bílkem: Nikdo před Stachem nedokázal svázat tolik nitek


Franz Kafka se bude ženit, Cortés zabíjí Motecuhzomu a Philip Roth si užívá v Praze.

Ilustrační foto: Claudia, Unsplash

 

Reiner Stach: Kafka/ Roky rozhodování (Argo 2017/ překlad Michael Půček)

Kanonický životopis Franze Kafky, díl druhý. Kniha začíná inspirativní úvahou o žánru biografickém, protože tato druhá část trilogie vznikala jako první a autor takto představoval a charakterizoval možnosti svého pojetí Kafkova života. Sledovaný úsek začíná rokem 1910 a končí uprostřed první světové války. Leitmotivem šesti set stran je Kafkův vztah k Felici Bauerová a s ním související vznik povídek Ortel a Proměna, jakož i začátek románu Proces. Z proudu dopisů z Prahy do Berlína destiluje Stach jemné psychologické nuance a rozehrává drama tam, kde by divák bez empatie zíval nudou. Nikdo před Stachem nezvládl tak olbřímí sousto strávit, nikdo neudržel v ruce tolik různých nitek. Jsou pevně svázané, látka se netrhá.

 

Miguel León-Portilla: Conquista pohledem poražených. Vyprávění indiánů o dobytí Mexika (Pavel Mervart 2013/ překlad Ludmila Holková)

Ve škole nás učili, že předkolumbovští indiáni neznali písmo, nanejvýš uzlíkové. A tady čtu texty z nahuaských kodexů a letopisů sepsané zčásti ideografickým, zčásti teprve se formujícím fonetickým písmem. V roce 1519 uzřeli indiáni deset hor ve vodách Mexického zálivu, a to byl začátek jejich konce. Hernán Cortés se stovkou námořníků, pěti stovkami vojáků a se šestnácti koňmi přistál na ostrově Cozumel před poloostrovem Yucatán. Mezi dvacítkou darovaných indiánských otrokyň byla Malinche, která se znalostí mayského jazyka i náhuatlu tlumočila celou epopej. Střet civilizací: hlavy si uřezávali. „Krev tekla jako voda, tvořila kaluže a pach z krve vnitřností, které jako by se vláčely bahnem, se šířil vzduchem.

 

Philip Roth: Pražské orgie. Intelektuálové v kleštích totality (Mladá fronta 2014/ překlad Jiřina a Karel Kynclovi)

Když jsem se dověděl, že Irena Pavlásková točí na základě této knihy film, potřeboval jsem si ověřit, jestli to vůbec jde. Na parodickou koketerii by to stačilo, ale jinak… Myslím, že je to nejslabší kniha, kterou Roth (1933–2018) pustil do světa. Našincovu zvědavost zvedá, že autorovo alter ego Nathan Zuckerman se ocitne v Praze, a navíc přímo na pověstném sexuálním soiré ve starém paláci. Románový motiv jeho výletu působí chatrně, jde o úkol převézt rukopis povídek v jidiš na Západ (jsme v sedmdesátých letech 20. století). Dějové zápletky vyrůstající z totalitní reality americké čtenáře nenudily, dnes mají však do sebe cosi z domácího divadélka s papírky. Radši vzpomínám na Anthonyho Hopkinse v Lidské skvrně.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP