U knihovny s Petrem Bílkem: O zkornatělé Americe a ruské lásce ke Krymu


Tony Judt píše o smrti Ameriky, Petra Hůlová dovádí feminismus ad absurdum, bez Tolstého Sevastopolských povídek nelze pochopit problematiku Krymu.

Ilustrační foto: Claudia, Unsplash

 

Tony Judt: Zapomenuté 20. století. Osobnosti, události, ideje (Prostor 2019/ překlad Jan Petříček)

Čtu všechno, co u nás od tohoto židovsko-britsko-amerického historika (1948–2010) a esejisty vyšlo. K tomuto svazku jsem přistupoval s lehkou skepsí, protože jsem měl dojem, že nic moc nového už nemůže přinést a že se bude opakovat. Jenže u géniů je i opakování zajímavé. Judtův pohled na rozloučenou s 20. stoletím nečpí nostalgií ani osobními pachutěmi, je neúprosný a konsekventní v tom, že trvá na životnosti levicového politického myšlení důsledně separovaného od koketerií s komunismem. Navíc nepodléhá představě o mesiášském poslání USA, jak pokud jde o Západ, tak i v rozměru globálním. Mluví o podivné smrti liberální Ameriky. Morální a intelektuální tepny kulturního života tam zkornatěly. 

 

Petra Hůlová: Stručné dějiny Hnutí (Torst 2018)

Počet vydaných knih této autorky (1979) se blíží desítce a nezdá se, že by její tvůrčí elán uvadal. Tato novela má podobný ideový a kompoziční koncept jako Strážci občanského dobra (2010), to znamená, že z chaotického přediva dnešních myšlenek a nálad vypreparovává jeden bolestivý nerv a přeexponovává jej ad absurdum. Je jím problematika genderu, nerovnoprávného postavení pohlaví, feminismus dováděný do praktických důsledků. Z monologu příslušnice Hnutí se dovídáme o tom, jak se na mužích pracuje v záchytných střediscích, aby v ženách přestali vidět jen zadek a prsa. Detailní popis procedur se možná proti záměru autorky mění posléze v sugestivní protest proti totalitarismu.

 

Lev Nikolajevič Tolstoj: Sevastopolské povídky (Moba 2010/ překlad Ludmila Dušková)

Kdo se dnes chce vyjadřovat ke krymské otázce a nečetl tuto knihu, zůstává na povrchu problému a blábolí, co mu nakukal aktuální názorový trend neposkvrněný krvavými šlápotami, jež po sobě zanechávala historie. Hrabě Tolstoj jako aktivní účastník krymské války v 50. letech 19. století v realistických výjevech pažravé smrti na bastionech mužně pěje hymnus ruské lásky k Sevastopolu. Naivní mladí kadeti se hlásí do zákopů a teprve na frontové linii, sevřeni hrůzou z ničivé síly války, svádějí ten nejtěžší boj sami se sebou. „Hrdinkou mé povídky – hrdinkou, kterou miluji z celého srdce, snažil jsem se ji zobrazit v celé její kráse a ona byla, je a bude vždycky krásná – je pravda,“ zní nad troskami města.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP