U knihovny s Petrem Bílkem č. 15


 

Někdy mívám pocit, že číst současnou beletrii (nejen českou, viz Magnesia Litera) nemá cenu. Zařizuji se podle toho.

Konrad Paul Liessmann:
Univerzum věcí. K estetice každodennosti
(Academia 2012/ přeložila Jana Zoubková)

Dvanáct studií vídeňského profesora si zařadím hned vedle jeho nedávné jasnozřivé Teorie nevzdělanosti. Tato nová knížka vzrušuje tím, jak pomáhá nahlédnout, v čem dnes skutečně žijeme, a zůstává přitom daleko od katedrové duchamornosti. Strhující je například přemýšlení o vnitřní dialektice ofsajdu ve fotbalu a pocta závodnímu kolu je vyznáním lásky vášnivého cyklisty. A jedno aktuální doporučení: „I při pohybu akciových kurzů, nejvzrušivějších křivek moderní každodennosti, se filozofický klid jeví jako jediný přiměřený postoj.“

Dagmar Mocná: Záludný svět Povídek malostranských (Academia 2012)
Pražská profesorka se pokusila přečíst Jana Nerudu s otevřenýma očima a seškrábnout z jeho textů nánosy předcházejících interpretací. Snesla přesvědčivé doklady, že svět klasikovy fikce má mnohem méně společného s reálnou podobou historické Malé Strany, než se obecně má za to. V náhrdelníku české prózy tak navlékla autorka Nerudu na stejnou šňůrku s Haškem, Hrabalem, Váchalem a Klímou. Docela překvapení.

Ascanio Celestini: Černá ovce. Pohřební chvalořeč na elektrický blázinec
(dybbuk 2012/ přeložila Marina Feltlová)

Čtyřicetiletý italský textový a pódiový umělec si ironicky pohrává s mýtem zlatých šedesátých let. V knižním záznamu svého monodramatu se otáčí kolem osy, jíž je otázka psychické normality. Dětské vidění světa tu vrůstá do pohledu schizofrenika. Při čtení jsem si vzpomněl na poetiku francouzského nového románu, ale stejně mi v paměti nejvíc utkvěly babiččiny „tlusté punčochy z lékárny“ a prdící jeptiška.  Důvod změnit nevstřícný vztah k dnešní beletrii jsem tu ale nenašel.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP