Trefulkova trefa do nosu Donosa


Pravačka brněnského spisovatele a nos jeho chilského kolegy – co mohou mít společného? Vždyť Jan Trefulka a José Donoso se během svých pozemských životů určitě nesetkali! Ale teď se to imaginárně povedlo na rozhlasové stanici Vltava…

Ilustrační foto? Alev Takil, Unsplash

 

V Literárních kontextech 16. května rozmlouvali P. Šmíd, překladatel M. Špína a redaktorka M. M. Marešová o „posledním velkém románu hispanoamerické literatury“, o knize Obscénní pták noci Josého Donosa. Se zájmem jsem poslouchal, jak se tři odborníci snaží posluchačům přiblížit jednu z nejkomplikovanějších hispanoamerických knih, kterou ovšem nikdo česky nečetl, protože překlad teprve vyjde.

Charakteristika knihy na mne působila jako marketingové lákadlo pro intelektuály lačnící po obscénnostech i jako bezradnost nad něčím zcela vybočujícím. Slova Jaroslava Róny asi platí nejen pro výtvarné umění, ale také pro literaturu: „Současné umění vypadá jako nějaké sportovní klání o nejbizarnější experiment.“ (Český rozhlas, Vizitka, 5. září 2017)

Pak následovala krátká ukázka z knihy, ve které asi dvacetkrát zaznělo slovo „zrůdy“ nebo jeho varianty. Nešlo o hrůzné tvory požírající lidi, ani o nemorální brutální lidské zlosyny, ale o lidi se zdravotním postižením. Poslouchal jsem a cítil jsem se stísněně. Manželka se zeptala, jestli to musíme poslouchat. I mne napadla otázka, proč překladatel alespoň občas nepoužil jiná slova, například „pokřivení, deformace, znetvoření, zmrzačení“ a „tělesně postižení lidé nebo invalidé“. Možná by se našly i jiné výrazy a opisy situací.

Překladatel by se teď asi ozval, že nemůže „změkčovat“ originál. Ale sám v rozhovoru označil za nejobtížnější přenos jevů z jihoamerického prostředí k nám. A v naší literatuře se označení zrůdy pro osoby se zdravotním postižením už asi sto let nepoužívá. Do světa knih uzavření diskutující jsou od sociální problematiky nejspíše hodně vzdálení a netuší, že takové používání slova zrůda je mimořádně citlivé téma.

Ovšem jeho emocionální sílu si může každý snadno představit, když ho někdo zcela vážně označí za zrůdu. Znám dost lidí s tělesným postižením, někteří nemají všechny údy, ale přesto nejsou zrůdy! Asi by se moc divili… Skutečné lidské zrůdy také znám, i když ne osobně – kruté bachaře z nacistických a komunistických lágrů nebo vraždící islamisty.

Kde se bere sklon ponižováním vyřazovat z lidské společnosti ty, kteří mají život už tak hodně znesnadněný? Je to „jenom“ zděděný pud, který vede některé savce a ptáky k zabíjení odlišných soukmenovců? Fritz Riemann v knize Základní formy strachu ukazuje, že na dně každé lidské duše je strach ze smrti a od něj odvozený strach z nemoci, jehož součástí je, jak se domnívám, i strach ze zdravotního postižení. Je tam, i když o něm jeho nositel vůbec neví.

Naše psychika se existenciálního strachu zbavuje tak, že ho vytěsňuje do podvědomí a tam ten strach číhá a škodí. Aby byl zbaven síly, je předmět strachu zlehčován, zesměšňován nebo také démonizován. A už tu je prostor pro ignoraci, zapuzování, degradující slovník, přiřazování negativních vlastností, vymýšlení děsivých příběhů či soudobé sociální vyčleňování zdravotně postižených. A nezapomeňme na holocaust, na vyvražďování mentálně postižených jednou zrůdou v Německu.

Nemám ovšem žádný recept, žádné řešení, jak se s problémem překládání brutálně znějícího originálu vyrovnat, když autor brutálnost necítí nebo dokonce vyhledává. Vypadá to, že je v problematice rovnosti lidí historicky pozadu nebo individuálně nezralý. V citované pasáži se ale dostávají do konfliktu svoboda slova a lidská práva lidí se zdravotním postižením, přičemž obojí je u nás legislativně zaručeno. U překladu tedy asi jde o to, jak se pohybovat mezi těmito mantinely. V diskuzi proznívalo, že Donoso ve svém díle rád „osahával“ extrémy lidského konání a vnímání a že to vyvolávalo zájem u čtenářů jiných kultur. Jestli šlo o kreativní potřebu překračovat hranice, zkoušet, co ještě papír unese nebo o touhu získat slávu a peníze, to se nedá posoudit a vlastně je to jedno.

Obscénní pták noci naštěstí „nevzlétne“ do českého čtenářského nebe s nějakým velkým nákladem. Extravagantní knihu budou číst nanejvýš stovky intelektuálů a sběratelů literárních kuriozit. Ale s rozhlasovým médiem je to jinak. Vltavské Kontexty možná poslouchalo několik desítek tisíc posluchačů včetně mladých, kteří nemusí diskriminující výrazy vnímat jako nešťastnou literární nadsázku. Tady měla zafungovat autorka pořadu paní M. M. M. nebo redaktor literárních pořadů. Měli požádat o jinou ukázku, ale nestalo se.

Je to ojedinělý případ? Do jisté míry ano, ale je patrné, že i Vltava v boji o sledovanost podléhá honbě za bizarnostmi. Například v pořadu o J. K. Šlejharovi název jeho románu Vraždění slabikovalo asi tak pětileté dítě, zřejmě aby protipól dětského hlásku a drsného názvu vyvolal pocit originality. Není to hloupé?

Ještě jsem Donosův „bizarní experiment“ nevydýchal, a už tu byla odpolední povídka. Její téma ve mně vyvolalo uvolňující smích, ačkoliv to nebyla povídka humoristická. Prostě se zase potkaly dvě nahodilosti. Jan Trefulka a Zrod legendy, povídka z knihy Skřipce na ptáčky, čili povídka o muži s hrbem a beznohé dívce. Asi tušíte, jak by Donoso oba protagonisty nazval…

Pro dnešního otrlého posluchače možná už trochu sentimentální příběh a možná příběh skutečný, to nevím. Každopádně jsem si vzpomněl na sérii mentálně, tělesně či smyslově postižených postav v knihách Bohumila Hrabala. Žádná honba za bizarností, ale hluboce lidský postoj. Ostatně oproti Donosovi mnohonásobně pravděpodobnější. Také Jan Trefulka by určitě mohl psát o jiných zrůdách nebo alespoň zrůdičkách, vždyť mu určitě nějaké estébácké otravovali život, ale tak dehonestující označení by asi nepoužil ani pro ně. Ale to se jen domýšlím.

Každopádně děkuji Janu Trefulkovi, že svým humanisticky laděným příběhem dal pomyslnou ránu do nosu José Donosovi. Snad si to v literárním nebi vyříkají. Kéž překladatel Michal Špína ta znečišťující slova alespoň trochu očistí. A snad se Vltava dokáže vyhýbat bizarním experimentům.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP