Jáchym Topol: Sestru považuju za experiment, psal jsem ji v transu


Hned prvního dne zavítal na letošní pražský Svět knihy spisovatel Jáchym Topol (*1962), jehož dnes již kultovní román Sestra z roku 1994 se po pětadvaceti letech dočkal vydání v prestižní edici Česká knižnice, kterou společně vydávají Nadační fond České knižnice, nakladatelství Host a Ústav pro českou literaturu AV ČR.

Jáchym Topol. Foto: Petr Nagy

 

Setkání s autorem, editorkou nového vydání Danielou Iwashitou a autorem komentáře ke knize Zdeňkem Šandou, které vyvrcholilo krátkým autorským čtením ze Sestry, nabídlo řadu informací vztahujících se jak ke genezi románu, tak k přípravě aktuálního vydání, i několik novinek týkajících se samotné edice, která se tímto 100. svazkem otevírá autorům a dílům české literatury po roce 1989 a také nabývá nové grafické podoby, jejíž autorkou je Jana Vahalíková. „Jano, to je tak dobrý!“ dočkala se přítomná grafička od Topola hlasité pochvaly.

Zdeněk Šanda ve své krátkém komentáři k Sestře ocenil její nevídanou dynamičnost a napětí i pestrost slovní zásoby a podotkl, že jakýsi řád či jednotu do vyprávění vnáší především vypravěč ve smyslu samotné aktivity řeči. Upozornil rovněž na nezvykle rozsáhlou kritickou recepci románu, jež zahrnovala kromě jiných textů na padesát (!) recenzí.

Daniela Iwashita nejprve trochu osvětlila náplň práce editorky: „Ediční práce na nějakém známém textu, který vstoupil do kánonu literatury, bych asi přirovnala k práci restaurátora, který víceméně odstraňuje nějaké nečistoty (třeba dobového pravopisu), odstraňuje vyložené omyly a vnější zásahy do textu, které nejsou autorské.“ Vzápětí ovšem dodala, že zrovna práce na Sestře byla v mnoha ohledech specifická: „Ty nečistoty, nepravidelnosti, deformace jazyka jsou vlastně samotným materiálem románu a jsou i jeho tématem (…) Takže pokud bychom byli důslední a používali běžné postupy editorské, ze Sestry by asi nezbylo nic.“

V čem tedy nakonec spočíval editorský zásah do Topolova románu? „Naším úkolem bylo spíš zachovat všechno, co nějakým způsobem hraje roli v té významové, stylové, zvukové výstavbě románu, a oddělit několik desítek míst, kde je to skutečně nějaká porušenost textu, nebo nějaký omyl, a ta opravit.“

Jáchym Topol: SestraPodle editorky navíc „neexistuje jen jedna Sestra, ale existují dva odlišné české texty Sestry, které na pohled vypadají úplně identicky, ale liší se o dvacet stran – druhá verze je kratší“. O tom, že se nejedná o pouhou opravu původního vydání, svědčí fakt, že zahraniční překlady vycházely tu z jedné, tu z druhé verze textu.

Ona sama považovala za vhodnější vrátit se k prvnímu, nezkrácenému vydání, přičemž jednotlivé rozdíly následně zachytila v různočtení. Zato pokud jde o vysvětlivky, těmi se rozhodla Iwashita spíše šetřit: „Velmi jsme váhali s tím, jakým způsobem vysvětlovat to, co je v románu, protože když jsem si poznačila, co všechno by se dalo vysvětlit z dobových reálií, jazyka, odkazů na literaturu nebo z biografie Jáchyma Topola, vznikla by vlastně další kniha.“ Nakonec se proto „omezili jenom na jazykové vysvětlivky – Jáchym Topol kromě toho, že mísí všechny možné styly a všechny možné roviny češtiny, dokáže v jedné větě smísit slova z pěti jazyků, a ještě je zdeformovat“.

Proces vzniku románu, včetně specifické jazykové „hatmatilky“, pak přiblížil sám Jáchym Topol: „Netajím se tím, že tu knížku jsem psal v nějakým takovým transu, bylo to skutečně za tři měsíce a čtrnáct dní, pak jsem ji tři roky opracovával.“

Knihu prý psal v malém dřevěném domečku v lesích, který patřil spisovateli Heinrichu Böllovi. „A teď si představte tu neuvěřitelnou věc, že píšete a neexistuje mobil, neexistuje mail, neumíte německy – což je strašně dobrý, když píšete v Německu – a dopis do Prahy jde třeba tejden. Telefon je strašně drahej, takže se jednou za týden vyplazíte přes les a z telefonní budky minutu s někým mluvíte v Praze, že jste naživu. A todlecto mi připadá, že jsou fantastický podmínky pro psaní knih.“

A v čem pramenila zmíněná jazyková pestrost? „Na rozdíl od vědátorů, který jsou zde přítomný a který mají dokonce vysoké školy, skutečně žádnou nemám, a proto tam některý věci vůbec vznikly. Kdybych uměl perfektně německy, anglicky, francouzsky, hebrejsky, laosky, vietnamsky a japonsky, tak by tam prostě ta jazyková hatmatilka nevznikla.“

Autor svou Sestru označil za experiment, na jehož vzniku se do značné míry podepsala jeho tehdejší životní situace i dobová atmosféra: „Zároveň od doby, co tahle knížka vyšla, jsem se snažil nějak vzpamatovat a psát jako uměřeněji a sevřeněji a nechtělo se mi být autorem, kterej jednou za čas vychrlí něco jakoby podobnýho. Sestru považuju vlastně za experiment a byla to pro mě obrovská hra a zábava a jsou tam všechny možný knihy, který jsem kdy četl. Jsou tam místa, kde je jasně poznat, že by nevznikla bez Haška, bez Hrabala, zamotal jsem do toho Muže bez vlastností, zamotal jsem do toho Célina, který teďka vyšel v novém, podle mě geniálním překladu Anny Kareninový, je tam ohlas Starých pověstí českých. Abych nebyl příliš vzdělanecký, jsou tam samozřejmě Eduard Štorch, Jaroslav Foglar. Byla to prostě veliká zábava a hra a zdůrazňuju, že jsem tehdy vůbec nebyl spisovatel. Pracoval jsem jako novinář v Respektu, který nedávno předtím vznikl, a byli jsme opojení možností svobody slova, že něco člověk napíše a ono to vyjde. To bylo tak fascinující, že jsem jako reportér Respektu sjezdil celý Čechy a psal hodně reportáže třeba o vietnamských pracovnících, který tady byli, o protiromskejch pogromech a tak dál. A to všechno se do tý knížky dostalo.“

I proto se k Sestře, kterou dnes prý ani nemá doma, už nemíní navrátit. Udělal to ovšem několik let po jejím vydání v souvislosti s kapelou svého bratra Psí vojáci, která se po rozpadu dala znovu dohromady: „Filip z nějakýho důvodu nechtěl dělat svý texty a použil texty z tohohle románu. Vyšlo k tomu cédéčko Sestra, absolvoval jsem s nima celou šňůru, něco jsem tam vykládal a recitoval a vždycky to končilo nějakou hromadnou pitkou ve všech možnejch městech, jako je Zábřeh na Moravě a Ústí nad Labem a Olomouc a Jihlava, a tím jsem to ze sebe jako by dostal. A myslím si, že se k tý knížce už nebudu vracet.“

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP