O zpěvech hymnických až posvátných


český lev a noty ilustraceBylo to v první polovině padesátých let, kdy nám jeden pan (soudruh) učitel zaséval do pubertálních srdéček sémě nacionalismu až vypjatého šovinismu (slovo xenofobie nebylo používané). Nebojte se, to vyjadřování mi nezůstane, to si jen tak pohrávám s možnostmi češtiny. Nezůstalo jen při tom. V hodinách dějepisu nám namísto osnovami nařízeného učiva podrobně líčil hrůzná mučení, vyčtená z Kata Jana Mydláře.

 

 

 

Ale to nebylo to nejhorší. Vedle toho rád sahal do historie nedávné, která si vlastně ještě ani označení historie nezasloužila, neboť byla v živé paměti většiny obyvatelstva. A tak pohaněl naši republiku, že si nedokázala se židy, přeživšími koncentráky, poradit, jako naši sousedé. (Nejmenuji.) Zkrátka je posadili na lodě a vyslali do Izraele, tehdy Palestiny, když po tom tak toužili. Jediné, co nás omlouvalo, že totiž nemáme moře. Na druhou stranu Čechy pochválil, že se rozhodli zatočit s cikány, a to v Letech u Písku, i když se jim to tak úplně nepovedlo. Takže o koncentráku v Letech vím zhruba od roku 1954. Nutno říci, že my, žáci, jsme dohromady nevěděli, kdo vlastně židé jsou a čím se od nás liší a co se cikánů týče, žila v městečku jediná, hodně slušná rodina, vlastnící povoznictví, že jí bylo vzato. To všechno zatím byly jen marginálie, osvětlující jak atmosféru doby, tak osobu zmíněného pedagoga.

 

Pan učitel nejenže vyučoval také hudební výchovu, ale založil na škole pěvecký kroužek. Jeho repertoár tvořila směs oddrhovaček typu Tiše, tiše šumí zelené lesy přes solidní písně národní, nějaké ty pionýrské, a to vše vrcholilo přímo chorálem na všeobecně známou melodii z Mé vlasti, přesněji z věty Z českých luhů a hájů. A slova zněla:

 

Již povstal český lev

a volně proudí krev,

zas národ český je

pánem v zemi své

z blíž i z pomezí

český jen jazyk zní,

český hlaholí zpěv.

 

Následovala druhá, ještě vřelejší sloka, ale její slova byla tak hloupá, že se je stydím reprodukovat.

 

Se slzami v očích nám pan učitel vysvětlil, že to znění jazyka českého z pomezí znamená, že jsme se zbavili sudetských Němců. A dále vykládal, že tento chorál byl krátce po osvobození navržen jakožto nová česká hymna, avšak návrh z jakýchsi zpátečnických důvodů neprošel. Víc bližšího si nepamatuji, tedy ani kdo byl autorem nápadu a textu.

 

Popravdě mi tato píseň imponovala. Milovala jsem dobrodružnou literaturu, a tak jsem si představovala, jak kdesi na pokraji Sahary dříme český lev s hřívnatou hlavou položenou na mocných tlapách. Náhle ho cosi vyruší, například poryv větru, lev se vztyčí a zplna hrdla zařve. Uáááá! A to bude ta chvála země České.

 

Ale Češi si stejně pokoj nedali. Někdy v začátku sedmdesátých let vyvstala píseň, zpívaná českým bardem, v níž zlátla réva a čas nás nehonil na melodii tentokrát na nápěv z Vltavy. Ano, to zpěvné Kočka leze dírou, pes oknem. Naštěstí zmizela v propadlišti dějin a rozhodně neměla ambice nahradit Kde domov můj.

 

Kéž by Bůh nad námi nadále držel ochrannou ruku, aby nás přešly bláznivé nápady na hymnu hymnovatější, údernější nebo snad dokonce posvátnou se závěrečným lvím řevem. Uááááá!

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP