Tak nám nabídli hymnu, milí Čechové


 

Česká hymna notový záznamZměna je život a národ trochu ožil. Sáhlo se mu na hymnu. Že je krátká, že nemá konec a vyskytují se i názory, hlavně na internetu, že jde víceméně o jednoduchou odrhovačku.

 

Čtěte starší článek: Ke dni české státnosti: Hymna novodobě

 

Nejprve k té jednoduchosti. Pravda, od Kde domov můj až po zemský ráj to napohled jde vskutku o jednoduchý nápěv, nicméně a to je ta krásná země už je oříšek. Sázím se, že intonačně čistěji zapěje sotva jeden občan z padesáti. A mimochodem, je něco jednoduššího než polská hymna, mající obdobu v naší Hej, Slované? A co břeskné rámusení hymny italské?

 

Údajně tu naši obšlehl Škroup od Mozarta. No, to se v hudbě občas děje i u velikánů, daleko převyšujících Škroupa. Nakonec se mu to obšlehnutí docela povedlo.

 

Takže k textu. Nyní zdůrazňuji, že jde o můj čistě subjektivní dojem, ale otázku po domově rozhodně nepokládá zoufalý ztracenec. Naši předkové se vyjadřovali daleko stručněji a pregnantněji než naše – řekněme tři poslední – generace. Užvaněnost, změkčilost až šišlavost a zaobalování zdánlivě ostrého výraziva, to je, řekla bych, pro současnou mluvu charakteristické. Vždyť vezměme třeba rozdíl mezi prostým a jasným jazykem Boženy Němcové a řečí televizních pohádek! Se všemi těmi chasníčky chasníčkovatými, Andulkami andulkovatými a dalšími zhůvěřilostmi, pokládanými za lidové a prostonárodní. Takže si dovolím přeložit první oficiální sloku do současného jazyka.

 

Prosím tě, ty se ptáš, kde to vlastně žiješ? Vážně chceš vědět, kde žiješ? No přeci tam, kde přes louky teče voda (hučí považuji za poněkud silný výraz), na skalách šumí borovicové porosty, na jaře v sadech kvetou stromy a na pohled se tomu dá celkem říct ráj. Takže tohle všechno dohromady je poměrně hezký územní celek, kde máš trvalý pobyt, ty ignorante!

 

Suma sumárum, v úvodní otázce je napovězena i odpověď.

 

A teď ta nešťastná nám nabízená druhá sloka.

 

Národ neznabohů je Bohu dost těžko milý, i když v konečném výsledku nám ve své velkorysosti pravděpodobně odpustí, jak je jeho zvykem i u horších případů. Duše útlé, no to mě podržte, stačí nahlédnout do kterékoli hospody kolem dvaadvacáté hodiny! A tělo čilé, když každé druhé dítě nesvede kotrmelec? Další text je, řekla bych, předchůdcem surrealismu.

 

Takže co nám to vlastně ještě nabízí ta recyklovaná podoba… Ač jsem zkoušku z harmonie zvládla až na druhý pokus, dovoluji si dotknout se i této stránky. Připadá mi to jako cvičení na téma jak se z disharmonie probrat k libozvuku a zpět. To se vskutku povedlo, pokud je to takto chápáno. Takže hudebně bych tuto verzi brala, dejme tomu, jako součást nějakého velkého hudebního celku. Například závěrečnou větu symfonie, na způsob Ódy na radost z Beethovenovy Deváté, kdy by šlo o parafrázi. Anebo na způsob Čajkovského Slavnostní předehry 1812, op.49, kde je ironizována Marseillesa a naopak k nebesům povznesena Bože, carja chranji. Čemu by to bylo blíž, ponechávám na domyšlení.

 

Omlouvám se, že se opovažuji dotknout tak posvátného tématu, k němuž se vyjadřovali někteří velikáni umění, například Michal David. Ale prostě mi to nedalo.

 

P.S.: Výtka, co to stálo peněz, mi připadá nepodstatná až směšná. Za ně pořídíte leda tak pár mičud a švihadel, ale těžko zbude na žíněnky, na nichž by se nacvičovaly výše zmíněné kotrmelce.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP