První věta literárních mistrů světa


Zahájení. V šachu jedna z nejpropracovanějších částí hry, protože významně ovlivňuje průběh partie. Důležitou úlohu může ale hrát i v literatuře, tedy v próze.

 

První věta knížky musí být pecka. Musí potenciálního čtenáře zaujmout, přilákat k dalšímu čtení. Jinak knihu odloží a sáhne po jiné. Tak by literrání agenti a marketinkoví specialisté radili jistě už Homérovi, Dantovi nebo Rabelaisovi.
Triádu taktických tahů, které přispívají k úspěchu díla, tvoří název, první věta a také věta poslední, protože někteří čtenáři mají podle průzkumů ten zlozvyk, že se při rozhodování o tom, jestli se do knížky začtou, podívají hned zkraje na její konec. Svou roli ovšemže hraje i samo jméno autora - to mnozí spisovatelé pochopili už dávno před vznikem prvních PR-agentur, a tak si volili pseudonymy atraktivnější než jejich občanská příjmení i jména.
My se protentokrát soustřeďme jen na ty úvodní věty. A začněme klasikou nejklasičtější...

O muži zchytralém, Múzo, mi vypravuj, který se mnoho,
mnoho nabloudil světem, když posvátnou vyvrátil Tróju,
mnohá uviděl města a smýšlení národů poznal,
množství vytrpěl běd též na moři, trudě se v duši
zápasem o svůj život a návrat milených druhů.

Tak začíná Homér Odysseu (v překladu Otmara Vaňorného). Z dnešního hlediska velmi atraktivní zahájení. I když souvětí, rozložené do pěti veršů, je značně košaté. Hned v první větě stihne tvůrce charakterizovat svého hrdinu i naznačit, jaká dobrodružství s ním čtenář zažije - že půjde o „akční thriller" s bojovými, nejspíš drsnými scénami v rozličných kulisách. Dodnes se literární vědci dohadují, jestli byl nebo nebyl Homér slepý; co se týče úvodní sentence a dnešních požadavků na ni, byl rozhodně bystrozraký. Prostě třída. Už před třemi tisíciletími!
Posuňme se na počátek 14. století. Tehdy vzniklý literární klenot se otevírá tímto tajemným, mnohaslibným rytmickým souvětím:

Kde v půli život náš je se svou poutí,
procházet bylo mi tak temným lesem,
že pravý směr jsem nemoh´uhodnouti.

Autorovi bylo kolem čtyřiceti, když na svém majstrštyku začal pracovat - a dokončil ho nedlouho před svým skonem. Zemřel v 65 letech; „půle života" byla tedy v případě Danta Alighieriho kristovský věk. Božská komedie, jejíž úvod jsem citoval v přetlumočení O. F. Bablera, mu ale zajistila příslovečnou nesmrtelnost. A první věta mu taky hanbu nedělá.
Pisatelovým ohlížením je uvozena i další perla světového písemnictví, Goethův Faust (v překladu Otokara Fischera):

Zas, chvějné postavy, mě obléháte,
jež mlád jsem zřel kdys kalným okem svým.

Zajímavé je, že si autor přisuzuje už jako mladík „kalný zrak". Zrovna „jasnozřivě" se neprojevuje na startu svého šedévru ani François Rabelais. Byl sice renezanční osobností (právník, lékař, botanik, stavitel) a napsal úžasnou - a jak bylo „donedávna" zvykem také notně objemnou - knihu, ale o významu první věty neměl zřejmě páru. Anebo začátku žádný význam nepřikládal; doba (16. století) možná nebyla tak povrchní, aby u bytelného románu záleželo na první větě... Posuďte ale sami, jak nevábný je vstup do Gargantuy a Pantagruela (v překladu Josefa Rejlka a Karla Šafáře):

Odkazuji vás na velikou kroniku pantagruelovskou, chcete-li poznati rodokmen a starobylost rodu, z něhož pochází Gargantua.

Samozřejmě, u cizojazyčných knížek může i vyznění první věty ovlivnit překladatel. Ale sotva natolik, aby dojem podstatně pokazil - anebo vylepšil. Aloys Skoumal v případě Gulliverových cest neměl k tomu či onomu ani příležitost. Věta, jíž Jonathan Swift otevírá své nezapomenutelné vypravování, je totiž značně suchá:

Otec měl stateček v hrabství nottinghamském; byl jsem třetí z pěti synů.

Podobně ale literáti odbývali první větu ještě v 19. století. Třeba Božena Němcová:

Babička měla syna a dvě dcery.

Kdo by to po takovém entrée četl! Schválně si zkuste říci, jestli byste se na základě úvodní věty začetli do některé z pěti následujících knížek - kdybyste nevěděli, že jde o světovou klasiku a nebyli ovlivněni autorovým věhlasem...

Kolem třetí hodiny odpoledne, bylo to v říjnu roku 1844, šel po bulváru des Italiens člověk asi šedesátiletý, jemuž by však každý hádal víc, šel jakoby po stopě, rty se mu šelmovsky stahovaly jako obchodníku, který právě uzavřel výborný obchod, nebo jako muži, který vychází z dámského budoáru a je sám se sebou úplně spokojen.

Honoré de Balzac - Bratranec Pons (Věra Smetanová)

Dnes je tomu tři sta čtyřicet osm let, šest měsíců a devatenáct dní, co se Pařížané probudili za hlaholu všech zvonů, vyzvánějících naplno v okruhu trojitých hradeb Starého města, Univerzitní čtvrti a Nového města.

Victor Hugo - Chrám Matky Boží v Paříži (Milena Tomášková)

V hlubokém tichu, širokou liduprázdnou ulicí blížily se k Paříži vozy zelinářů v rytmickém drkotání kol, jehož ozvěna se odrážela od průčelí domů spících po obou stranách za splývajícími obrysy jilmů.

Émile Zola - Břicho Paříže (Eva Outratová)

Do bran zájezdní hospody gubernského města N. vjela poměrně zachovalá pomenší bryčka, v jaké jezdívají staří mládenci - vysloužilí podplukovníci, nadporučící, statkáři nejvýš se stovkou nevolníků - zkrátka ti, kteří se počítají k střednímu stavu.

Nikolaj Vasiljevič Gogol - Mrtvé duše (Naděžda Slabihoudová)

Začátkem července, v době velkých veder, vyšel v podvečer ze svého pokojíku, který měl pronajat v S-ské ulici, mladý muž a pomalu, skoro nerozhodně se loudal ke K-novu mostu.

Fjodor Michajlovič Dostojevskij - Zločin a trest (Jaroslav Hulák)

Košatá, ba kostrbatá souvětí byla zřejmě oblíbeným zahájením u romanopisců století předminulého - i toho minulého...

Jednoho podzimního říjnového odpoledne r. 1924 jakýsi ošumělý mladík vyhlížel vytrvale z okna oddělení třetí třídy; vlak, téměř prázdný, stoupal namáhavě ze Swansea Penowellským údolím.

Archibald Joseph Cronin - Citadela (Vladimír Vendyš)

Osmdesát let po smrti svého protoka Mohameda zbudovali moslimové světovou říši, která se souvisle prostírala od hranic Indie přes Asii a Afriku podél jižního pobřeží Středozemního moře až k břehům Atlantského oceánu.

Lion Feuchtwanger - Židovka z Toleda (Valter Feldstein)

Sherlock Holmes, jenž zpravidla - s výjimkou nevzácných případů, kdy byl vzhůru celou noc až do rána - chodíval k snídani velmi pozdě, seděl tentokrát již za stolem.

Arthur Conan Doyle - Pes baskervillský (František Gel)

V říjnu roku 1922, kolem páté hodiny odpolední, na hlavním zvonokoském náměstí, stíněném krásnými kaštany a uprostřed ozdobeném nádhernou lipou, zasazenou prý roku 1508 na oslavu příjezdu kněžny Anny z Hejskova a na Hejskově do těchto končin, dva muži chodili bok po boku pomalým krokem oněch venkovských lidí, kteří jako by vždycky měli na všechno dost a dost času.

Gabriel Chevalier - Zvonokosy (Jaroslav Zaorálek)

Salón, v němž kardinál-arcibiskup očekával návštěvy, měl dřevěné vyřezávané obložení natřené na světle šedo; pocházelo z doby Ludvíka XV.

Anatole France - Historie našich dnů (Marie Kornelová-Hrubešová)

Někdy ovšem i takové souvětí, protknuto háčkem s lákavou návnadou, může působit slibně. Například:

Patrně učinil někdo na Josefa K. křivé udání, neboť aniž se dopustil něčeho zlého, byl jednou ráno zatčen.

Franz Kafka - Proces (Pavel Eisner)

Anebo:

O mnoho let později, tváří v tvář popravčí četě, vzpomněl si plukovník Aureliano Buendía na ono vzdálené odpoledne, kdy ho otec vzal k cikánům, aby si prohlédl led.

Gabriel Garcia Márquez - Sto roků samoty (Vladimír Medek)

Naproti tomu snaha o atraktivitu za pomoci cizí řeči, byť zvukomalebné, nemusí vyvolat čtenářův zájem. Lev Nikolajevič Tolstoj to na úvod svého veledíla Vojna a mír dost přepískl, a nejen v první větě. No, řekněte - navnadilo by vás tohle ke zdolávání jmenované bichle:

„Eh bien, mon prince, genes et lucques ne sont plus que des apanages, des úděly de la famille Buonaparte..."

Ovšem jiný seriózní tlustospisec mě v jednom ze svých masivních historických románů překvapil docela vtipným zahájením:

Antonín Josef Mladota ze Solopisk, pán na Skalce, měl na slavný vjezd Karla VI. do Prahy v červnu roku 1723 trvalou památku: znamenitý dluh, kterýž udělal v Praze pro ten slavný vjezd a pro korunovaci Karla VI. po tom vjezdu.

Takhle otevírá Alois Jirásek své Temno. Asi na tom něco bude, že Čechům lze upírat leccos, ale ne smysl pro humor. Najdou se sice výjimky, ale o těch škoda ztrácet slovo... Zatímco začátek Škvoreckého Zbabělců s chutí ocituju:

Seděli jsme v Port Arthuru a Benno řekl: „Tak revoluce se vodkládá na neurčito."

Za vrchol románového zahájení ovšem pokládám souvětí (pravda, také dost složitě vystavěné), jímž otevírá svůj životní opus Jaroslav Hašek. Přinejmenším jeho začátek zná u nás - a nejen u nás - kdekdo:

„Tak nám zabili Ferdinanda," řekla posluhovačka panu Švejkovi, který opustiv před léty vojenskou službu, když byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba, živil se prodejem psů, ošklivých nečistokrevných oblud, kterým padělal rodokmeny.

Oč barvitější a lákavější je to oproti úvodní větě jiné válečné knihy, Rudé jízdy:

Velitel šesté divize přinesl zprávu, že Novgorodu-Volyňska bylo dnes za svítání dobyto.

Jistě, Isaak Babel nesepsal humoristický, natož satirický román - a ani takový překladatelský machr, jako byl Jan Zábrana, už mu ten start nemohl nijak zachránit... To i takový suchar, jakým se může zdát James Joyce, začíná svůj úhelný obrspis napínavěji (tlumočí A. Skoumal):

Otylý, statný Tur Mulligan se vynořil ze schodů, nesl misku s mydlinami a na ní křížem přes sebe měl ležet zrcátko a břitvu.

Začali jsme Odysseou, takže by bylo efektní uzavřít kruh Odysseem. Ale nedá mi to, abych nakonec necitoval z majstrštyku Alfreda Jarryho, který svého Nadsamce otevřel před více než sto roky plnokrevným, lechtivým bonmotem (v Zaorálkově překladu):

„Láska je akt nemající význam, protože je možné opakovat jej nesčetněkrát."

Knížku, která takhle propuká, musí zhltnout každý. Aniž by musel podávat nadlidský výkon. A o to přece jde - aby nás spisovatel hned zkraje vtáhl do děje - a my se nechali strhnout a na konci pak litovali, že už to není dál... Jistě najdete při probírání knihovny další pozoruhodné příklady románových zahájení; léto, neřku-li prázdniny jsou k takové hře jako stvořené.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP