Suzanne Renaud: „A nyní se cítím jako poustevník...“


básně sezanne přebalExil. Slovo, které je dnes slyšet odevšad. Mnozí lidé jsou na cestě. Někteří jdou z nezbytí a donucení; musejí. Jiní dobrovolně a s nadějí, že tam, právě tam, naleznou to, co hledají. Štěstí, splněné sny, práci, domov, vykoupení.

 

 

 

Francouzská básnířka Suzanne Renaud (1889–1964), autorka sbírek Dveře v přítmí (1947), Chvála oběti (1948) či K podzimu (1992), také odešla do exilu. Následovala svého muže Bohuslava Reynka do země, která se jí stala i nestala domovem. Míra jejího vystřízlivění z reality vysočinského venkova a „zámku“ v Petrkově u Havlíčkova Brodu však musela být i přes pravidelné předválečné návraty do Grenoblu někdy k neunesení. „Tatínek byl továrna na iluze“, řekl o něm kdysi syn Jiří. My, čtenáři, z těch iluzí, představ, snů a díla obou čerpáme dodnes, pro vlastní radost a potěšení.

„Vlast je tam, kde dostaneš najíst.“, říká italský spisovatel Erri De Luca. Má pravdu, třebaže při každém odchodu přijdete o kus srdce. Pokud si mohu vypůjčit tahle známá evangelní slova, myslím si, že v jistém ohledu platí i na Suzanne Renaud a jejího muže, grafika, překladatele a básníka Bohuslava Reynka. „Od počátku stvoření ‚Bůh učinil člověka jako muže a ženu; proto opustí muž svého otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo‘; takže již nejsou dva, ale jeden. A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ Suzanne a Bohuslav, spojeni poutem lásky i ostychu, věrnosti i osamění, smutku i radosti, přátelství i dvou tich pod jednou střechou. Jejich verše a korespondence o tom leccos napovídají. „Po pravdě už mám plné zuby exilu a vůbec všeho, stárnu a starosti mě drtí.“, napsala autorka v jednom ze svých dopisů. Přesto zůstala a domů se už po r. 1948 nikdy nevrátila. Ani po smrti ne.

Spisovatelka Lucie Tučková vydala péčí nakladatelství Paseka příběh Suzanne Renaud, která i díky němu přestala být ženou v pozadí, téměř neviditelnou, neznámou a chtělo by se říct – neexistující. Kniha Suzanne Renaud / Petrkov 13 je tak trochu grafickým dílem. Čáru po čáře, vryp po vrypu vykresluje po celé ploše měděné destičky portrét pozoruhodné ženy, jež by doma ve Francii byla možná slavnou básnířkou, univerzitní pedagožkou nebo klavírní virtuózkou. Bůh ví.

Když autoři jako Andrej Stankovič, Jaroslav Med, Martin C. Putna, Josef Mlejnek či Daniela Iwashita křísili obecné povědomí o autorech (nejen) staroříšské florianovské edice, téměř vždy se objevilo i jméno Suzanne Renaud. Někdy častěji, jindy jen letmo, ale přesto tu bylo. Čekalo na příležitost, až se na její osud a dílo zaměří někdo z badatelů / badatelek a napíše o ní to podstatné. Lucii Tučkové se to podařilo. Valéry jejího vyprávění mně souzní s tím, co jsem sám slyšel od bratří Reynků, Daniela a Jiřího, v jejich petrkovské kuchyni s kočkami na ramenou a vlídností, která se jevila být božská.

Součástí knihy je i několik pozdních Suzanniných básní v překladu Jiřího Reynka. Čtyři z nich by mohly čtenářům prosvětlit přicházející dny podzimu a zimy. Jednu z básní přeložila Lucie Tučková.

 

 

Ukázka z knihy:

 

 

Vlaštovka

 

Uhlík žhavý, živý, ten o poledni vedru

barvu nebe hloubí v modru, v modru, v modru.

 

 

Stromy zimní

Zmítají se na nebi jako kostry obrovitých ryb, hustě propletené řasou

a korály. Náhle v nich uvízne první hvězda jak veliká perla.

Je již téměř tma. Vše se ztrácí, jen černí fantastičtí pavouci skryti

ve svých skleněných sítích na obzoru v tajemném tichu čekají,

až z nočního nebe zaprší nádherné ohnivé mouchy.

(překlad LT)

 

Dětské ruce

Dvě ruce dítěte na okna podezdívce,

dvě ručky poopřené,

dva bílé kaménky cesty dohledané;

ruce samotinké, křehké,

nač čekají tu v prázdné chvilce?

Kdo složil je tu na světa kraji?

Jak hrobečky dva dojímají,

že jsou tu na památku dnů dávných;

mezníky záhadné dva

na cestě štěrkem šedým,

na cestě do neznáma.

 

Tažní ptáci

Na nebi záhy nočním, ve světle osiřelém

oblakem zlata pohaslého táhne

ptáků vřeteno.

Ach, nad životem zhaslým ten ornát náhlý

zlatý, jejž v přítmí spředlo nám

smutku přadeno.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP