Emil Juliš: Básně (1956 –1971)


 

Juliš přebalNový svazek edice Česká knižnice představuje básnickou tvorbu Emila Juliše (1920–2006) z let 1956 až 1971. Jádrem knihy je především tvorba experimentální — sbírka Pohledná poezie obsahuje z většiny poezii vizuální, sbírky Progresivní nepohoda, Krajina her, Vědomí možností a Nová země představují zase Julišův originální přínos poezii ovládané principem systémově řízeného textu.

 I tato básníkova experimentální tvorba však pracovala vždy také se složkou významovou a zahrnuje také poezii takříkajíc zcela tradiční. Ta má největší prostor ve sbírce Pod kroky dýmů, jež povětšinou přepracovává básníkovu „ranou“ tvorbu. Básně zachyceného období, které zůstaly mimo sbírky, jsou součástí pečlivě připraveného komentáře editora Michala Kosáka— čtenář tak dostává v přítomném svazku do ruky kompletní soubor básnické Julišovy tvorby z daného období.

Vydává nakladatelství Host.

 

 

Ukázky z knihy:

 

 

Deziluze vsedě

Drnčení drátů, po kterých

stékají krůpěje krve, pochody

šustících projektů mizí

v archivech panelů a armatur,

polopokožka křičí na celou zimu,

šanony jsou leklé ryby s otevřenou

hubou, hlasy vyprávějí pohnutou historii,

již dávno vytřely se v zatuchlých vodách

skartace, a vytvářejí nyní komorní symfonii

prožluklé naléhavosti navzdor světlotisku,

jinak není cokoli vidět, jen lán vesmíru

se chvěje létem mrazu —

                                                     Nyní září jikry světel

v tekutém mlíčí noci, co dovede způsobit závrať

z obrovitosti sliznice, pracující nakonec

ke tmě a vyčerpanému spánku, paznehty aut

se zatínají do mokvající dlažby, naplněné

svalovými stahy uvnitř uspokojeného propadání

vlhké přítomnosti, s ostrým hrotem zklamání

 

Větrná tvář

 

Břízy stojí prosluněné

pohybují se v masách sem a tam

chlapci procházejí mezi nimi

kývají listnatými údy jak hlouček tančících párů

někteří tiše zpívají

mezi kterými hledá ji

nacházejí v trávě houby lhostejno jaké

ona se směje pod žlutým světlem lampy pokryté mušinci

nevzpomínají si vůbec že jsou také jedovaté

pozoruje ji přitisknut na sklo zaprášeného okna

všechny jsou krásné

cítí vše přemáhající mučivý cit

oni mají na ně zvrácenou a nepřekonatelnou chuť

nechce aby s někým tančila hází do okna kámen

jeden z nich se v chůzi onanuje

utíká do noci a pak leží ve vůni slámy a hvězd

druzí dělají že nic nevidí

a již v polospánku slyší hlasy a vidí světla

otáčejí hlavu ale stromy divoce šumí

odvrací zarputile svou dávnou tvář když přistupuje ona

obracejí svá mohutná těla tam i sem

noc je bez konce i s popředím okna s pelargoniemi

zaplavena tokem větrné řeky

a šíří pubertální pach

až k dalekým větrolamům vršících se let

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP