Nejlepší české básně 2015


 

básně 2015 přebalV roce 2009 začalo nakladatelství Host vydávat básnické „ročenky“. Výběr „nejlepších“ básní nechce ovšem sugerovat iluzi objektivity, ale naopak sází na subjektivní pohledy editorů obzírajících poezii daného roku i poezii jako takovou. A tak tu vždy máme editorskou dvojici - mladší editor připraví obsáhlejší vzorek, z něhož starší arbitr vybere to, co považuje za nejlepší. Tentokrát se nad ročenkou sešla dvojice Tomáš Gabriel a Petr Borkovec. Vybíralo se z básnických knih, ale i z časopiseckých či internetových zdrojů. Ze 106 básní se jich do knižního výboru nakonec dostalo jen 22 (původně jich náročný Petr Borkovec ovšem vybral jen 14).

 

 Výběr z poezie - ukázky: 

Jan Zahradníček: Dům Strach

Z pekla šťastie / texty pro Pavola Hammela

Emil Juliš: Básně (1956 –1971)

 

 

Letos poprvé arbitr i editor každý za sebe vybrali jeden text mimo pravidla ročenky, který by měl obraz české poezie za poslední rok doplnit z jiné perspektivy. Tomáš Gabriel sáhl po třech Holanových básních z Nokturnálu, Petr Borkovec po písničkovém textu Martina Kyšperského My děti ze stanice Bullerbyn, který interpretovala skupina Květy na albu Bílé včely (2012).

Dalším novým prvkem jsou autorské interpretace, vytištěné spolu s medailony přímo u básní.

Tendence v básnické tvorbě obecně i v tvorbě jednotlivých autorů obhlíží souhrnný text Vůle a odcizení. Cenný je soupis přečtených sbírek, který svazek uzavírá.

 

Ukázky z knihy:

 

Marie Iljašenko

Muškáty

A přece si říkám, v dětství byl jiný.

Miloval vitráží zlatavé žilky, dotýkal se jich prstem,

obýval festony, matka ho nejraději strojila do blankytu.

Niebieski kolor, říkávala, když mu oblékala modrou pelerínku,

na ní zahradní kvítka: hvozdík, mák, ostropestřec

a zvířata dosud nevídaná v zahradě překrásné.

 

Mluvil polsky a zřídka rusky, ale nemísil jazyky

a nehandloval: odpusť, odevzdej a pak ti daruju pokoj.

Protože věděl: největší požehnání není v pokoji, nýbrž v neklidu,

neklid, a ne guldeny, vedl lodě na dalekých cestách!

A pokoj, to jsou muškáty, muškáty bez konce.

Měl vůbec jiné zvyky: rád cestoval, nejvíc na oslátku,

 

pil syrské červené víno, četl kdejakou avantgardu

a každé ráno přecházel dolinu Cedron pěšky.

Bylo to dávno, v časech praotců, proroků, oslátek.

Jsou dávno pryč. A přece si říkám —

v dětství byl Bůh úplně jiný.

 

Matěj Lipavský

Zahrady jsou zamčené uklizené

rudé okenice pevně kryjí okna

zítra ji najdou se strunou kolem krku

v chatě v těsném kruhu smrků

říkáš když jdeme okolo

že bys chtěl být vykradač chatek

po prknech vyjdeme na molo

termoska svetr krabička startek

řeka zahýbá pod zapadající slunce

rudá a tvrdá klesá v borovici

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP