Petr Kaďourek: Pod povrchem


 

Kaďourek obalSbírka jemné křesťanské lyriky, civilní a prosté, autorova druhá. 

 

 

Petr Kaďourek, narozen 11. 4. 1962 v Brně, kde stále žije. Pracuje jako programátor. Je členem katolické komunity Emmanuel. Věnuje se práci s romskou mládeží v rámci aktivit Dětského domu Brno – Zábrdovice.

V roce 2011 v Dauphinu vydal sbírku Úlomky hlíny. Nakladatelství  Dauphin se nyní ujalo i jeho druhé knihy.

 

Ukázky z knihy:

Dělníci na vinici

Jdu ránem chladným jako horská peřej.

Den dosahuje nad kotníky

a hryže trochu potměšile

štěněcími zuby.

Pas obtočený poledními vedry

zakrývá rosou.

Modřín hází jehly do všech stran

a prosí.

Nebe, které slibovalo déšť,

se vybarvilo do modra.

Jdu parkem kolem pohozených těl.

Kdesi uvnitř cítím tíhu sklizně

zaplacené hořkostí.

Smluvil jsem si denár.

Mrak na obzoru připomíná hrozen ještě nenalitý

a trpělivost odchází,

kapka po kapce.

Smluvil jsem si denár.

Teď chci zběhnout před večerem,

vyčerpaný truchlením.

Opírám se o zeď.

Dřív než vezmu za kliku,

vzpomenu si na mozoly.

Smluvil jsem si denár.

Let do Lyonu

Ještě chvíli, než se kola odlepí.

Rychlost tlačí těla do sedadel.

Stoupáme.

Přístavy se vzdalují.

Pro ty, co jsme zanechali dole,

pozvedáme srdce.

Nebe kouří dýmku míru.

Vyfouknuté kroužky letí kolem

jako chmýří pampelišek.

Stevard mluví francouzsky

a já mu nerozumím.

Neřekne mi jméno města pod námi,

ani kolik políček má šachovnice.

Míříme na jihozápad.

Odpoledne pohazuje barvami.

Neví, že mu odpočítávají.

Srpen se odráží

od hladiny Rýna.

Poslední pohled.

Pod křídly ubíhá sněhová pláň.

Snadno zapomínám

na letní úrazy.

Bílí obři vyrůstají ze závěje

a strach z nich nejde.

Děkuji za mraky

nahlížené shora,

za škvíru pro Alpy.

Zbývá jen proskočit mlhou.

Přistáváme.

Sluneční bodáky

propíchly obzor.

Paray-le-Monial

Jsem příliš velký pro zjevení.

Srdce příliš malé nepřijímá vzkazy.

Chrám, kapli, místo navštívení

zkouším najít po tmě.

Sjednal jsem si schůzku, co když nedorazím.

Pane, doprovoď mě

k Markétě Marii.

Tak váhám, bloumám po nábřeží.

Rozkrojený smutkem hledám zacelení

a touhu, sestru šedých věží

přitažených nebem.

Otupený hladem čekám na vzkříšení.

Pane, buď mi chlebem.

Pojď se mnou ke hrobu.

Stan rozevírá chlopně dveří,

možná vydá poklad, dřív než stačím zarýt.

Rád složím změny na páteři

jako otep klestí.

Podepřený chválou přijímám Tvé dary,

nové ratolesti,

neznámé jazyky.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP