Dvě autorky, jedna společná sbírka



instrukce přebalOlga Nytrová iniciovala vznik sbírky veršů Instrukce k věčnosti (2017), sestávající z jejích vlastních čtyřiceti básní Šeptání záblesků a z Míjení alias devětatřiceti dalších básní Františky Vrbenské, z nichž se podílel hned na dvou Tomáš Přidal a na jedné (na Zákonu, který uveřejňujeme o kousek níž) Vladimír Stibor.

 

 


Předmluvou Jaké jsou instrukce k věčnosti knihu doplnil už během jejího vznikání Bohumil Ždichynec a vnímá obě autorky jako podobně mravně založené i stejně empatické a obětavé ženy. U Olgy Nytrové navíc zdůraznil její spiritualitu a asociativně ji přistrčil do blízkosti Jiřího Koláře, a to především v momentě, kdy paralelně cituje z veršů jeho i jejích.
Na úvodu lékaře a spisovatele Bohumila Ždichynce (*1942) je, pravda, znát obecná potíž mnohých z nás, když se chceme vyjádřiti k tomu, co je patrně sdělitelné právě a pouze verši: Bohumil Ždichynec totiž v prologu skutečně přesmíru cituje, a to přímo z básní obou autorek.
Sama Olga Nytrová se ovšem nebála vetkat doprostřed do knížky i jednu vlastní esej (či úvahu), která je souběžně doslovem za jejím Šeptáním.
A Františka Vrbenská?
Vlastně nic nekomentuje a jen stručně konstatuje (a teprve na zadní obálce celku), že je poezie (rovněž) blíženkou (literární) fantastiky (ano, té, jíž se Františka jinak pilně věnuje teoreticky a ještě víc prakticky), ale a jistěže i propojením každodenní reality s našimi sny.
A ptá se: „Nejsou (ostatně) verše... (i) zaklínadly?“
Svou sbírku připsala Františka Vrbenská in memoriam matce.


Olga Nytrová a Františka Vrbenská: Instrukce k věčnosti. Vydala nakladatelství Čas XB-1 a Golem Ríša. Předmluva Bohumil Ždichynec. Obálka, grafická úprava a sazba Vlado Ríša. Praha 2017. 88 stran. ISBN 978-80-906829-0-0


Zákon
Napsali Vladimír Stibor a Františka Vrbenská
Když člověk už nemůže jít,
musí vstát a běžet.
Když nemůže běžet,
musí letět.
Něco krásného na tom je.

Člověk letí a vznáší se.
Pod ním hukot autostrád,
bzučivé šumění ulic,
osamělý nářek na pavlači,
kdosi píská pod viaduktem.

Jen letět dál,
v povznesení ptačích cest,
mračným labyrintem,
až nad údolí
jeřabin a kapradí.
Z jabloně v blátivém trávníku
kanou zlatá jablka,
kolem česáči.
Zastav se,
pomoz sbírat...

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP