Lucia Berlinová představuje život lidí na americké periferii


 Sbírka povídek s názvem Manuál pro uklízečky (A Manual For Cleaning Woman, 2015), kterou v letošním roce přeložila Martina Knápková a vydalo nakladatelství Argo, byla uspořádána posmrtně. Americká autorka Lucia Berlinová (1936–2004) ovšem byla literárně činná už za svého života.

Ilustrační foto: David Sagner, Unsplash

 

V roce 1977 vydala například stejnojmennou maloformátovou brožurku a v devadesátých letech uspořádala svou dosavadní tvorbu do tří svazků. Ten první z nich, nesoucí název Stýskání po domově (Homesick, 1990), jí dokonce vynesl Americkou knižní cenu. Byla to ale až první posmrtně vydaná sbírka, která se dočkala velkého čtenářského i kritického ohlasu.

Lucia Berlinová: Manuál pro uklízečky Svazek obsahuje 28 povídek, což představuje pouze výběr z originálního amerického vydání. Texty nejsou řazeny chronologicky ani tematicky, přesto z nich však můžeme vyčíst určitou provázanost. Tytéž příběhy a titíž hrdinové před námi defilují v různých obměnách. Vypravěč líčí jejich život v jiných časových obdobích, z jiných úhlů pohledu, odhaluje či zamlčuje určité motivy. Tato hra s příběhy a jejich hrdiny naplno vyvstává až ke konci díla, kdy si čtenář uvědomí, že se s vybranými událostmi či postavami setkal už o pár stránek dříve. Jednotlivé prózy přitom do sebe zapadají nenápadně, což vyvolává dojem pouhého zdání jakési propojenosti.

Autorka v díle zachycuje lidi z okraje společnosti – takové, které bychom ve svém životě jen těžko potkali. Alkoholiky, příliš mladé budoucí matky, které se odhodlaly k ilegálním potratům, umírající a nemocné, narkomany… Berlinová tak činí bez jakékoli sentimentality či odsudku. Jediný, kdo zde vyjadřuje nějaké pocity, jsou postavy samy, a to především skrze vlastní slova a činy. Co se týče jazyka, ten odpovídá prostředí, v němž se příběhy odehrávají. Nechybí vulgarismy, hovorové výrazy nebo španělština, poukazující na vypravěččin pobyt v Mexiku.

Přítomné texty mají charakter kratších reportáží. Jejich – výhradně ženské – vypravěčky jsou tu od toho, aby spíše než sebe představily zajímavé lidi či místa ze svého okolí. I ony přitom mají své četné problémy – především s alkoholem a s nedostatkem pochopení ze strany rodičů. Až na ojedinělé texty ze závěrečné části svazku (například povídka Domů, kde vypravěčka mluví o svém vlastním životě) bývá přednější příběh jiných postav nebo vykreslení prostředí, v němž žijí. Nejvýrazněji se to projevuje v povídce Perspektiva, kde vypravěčka představuje čtenářům ženu, o níž píše román.

K povídkám, které přibližují určité sociální prostředí, patří i Carmen. Vypravěčka tu popisuje soužití s narkomanem, pro kterého drogy znamenají více než jeho rodina. Nevynechává ani setkání s dealerem, jejich podvody a pašování drog přes hranice. Nejde přitom o texty dlouhého rozsahu, povídkám obvykle dominuje jediná příhoda. Díky způsobu vyprávění se však o vybrané postavě či sociálním prostředí dozvídáme vše podstatné.

Nejedná se sice o příliš veselé vyprávění, ale jsou to silné příběhy, jejichž hrdiny poznáváme postupně, v průběhu četby celé knihy, během opakovaných setkání s nimi. Zatímco poprvé se s nimi setkáváme v dospělosti, v dalších povídkách nahlížíme do jejich dětství a dospívání, nepovedených manželství apod., a dokážeme se do nich proto lépe vcítit a porozumět jejich jednání.

Inspiraci pro jednotlivé zápletky hledala Berlinová zejména ve svém vlastním životě, což se odráží už ve volbě samotných dějišť příběhů – na většině míst, kde se odehrávají, autorka sama po nějakou dobu žila. Její časté stěhování zavinila tři nevydařená manželství, která jí přinesla čtyři potomky a také finanční problémy, závislost na alkoholu a časté střídání zaměstnání – mimo jiné pracovala jako uklízečka, a právě život uklízeček patří k jejím častým námětům.

Přestože jsou přítomné prózy navzájem motivicky propojeny, obstály by i samy o sobě. Upoutávají výraznými zápletkami či postavami a z hlediska českého čtenáře i atraktivním prostředím americké periferie. Autorka ve svých reportážně laděných povídkách nadto dobře zúročila vlastní bohaté životní zkušenosti.

 

Ukázku z knihy naleznete ZDE.

Přeložila Martina Knápková, nakladatelství Argo, Praha, 2019, flexi, 256 stran.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP