Román Nebe nad Lhasou uchvátí popisem krajiny a zvyků tamějších obyvatel


Cenami ověnčený pekingský spisovatel Ning Kchen (*1959) se v překladu Zuzany Li letos poprvé představil českému čtenáři románem Nebe nad Lhasou z roku 2010.

Ilustrační foto: Daniele Salutari, Unplash

 

Vypravěčem románu je povětšinou jeden z hlavních hrdinů Wang Mo-ťie, student biologie a filozofie, který přišel do Tibetu z Číny jako dobrovolník a učí na lhaské základní škole. Právě jeho očima sledujeme dění kolem i ostatní postavy: především buddhistického mnicha Matthieua, jehož setkání a debata s otcem, význačným francouzským filozofem a skeptikem Jean-Françoisem Revelem, tvoří pozadí a rámec celého vyprávění, a krásnou Matthieuovu žačku Ükji, která přišla do Tibetu najít své kořeny i sebe samu. S funkcí vypravěče je to však v Nebi nad Lhasou složitější, do textu vstupují poznámky pod čarou, věc pro román poměrně netypická, kde vypravěč-autor tematizuje a problematizuje mimo jiné Wang Mo-ťieho roli a nakonec i vyznění celého románu.

Ning Kchen: Nebe nad LhasouKniha je – jak už napovídá zmíněný dialog syna-mnicha s otcem-filozofem i student filozofie v roli vypravěče – nasycena zmínkami o západních filozofech a jejich dílech (namátkou můžeme zmínit Derridu, Wittgensteina, Benjamina, Foucaulta, Kanta, Nietzscheho, Heideggera, Lyotarda či Merleau-Pontyho), stejně tak je však plná odkazů na buddhismus, víru, v níž hledá své pravé já druhá hlavní postava a Wang Mo-ťieův protějšek, krásná Ükji Lhamo, po matce Tibeťanka z kdysi slavného a významného rodu.

Na pozadí filozofických rozprav a zarámované do událostí, které se skutečně odehrály (Matthieu stejně jako jeho otec skutečně existují, jejich rozmluva opravdu proběhla a z knihy, která na jejím základě vyšla, se stal populární bestseller), se rozvíjí milostné drama, bolestivé, ale přitom prosté až banální – kdybychom jej zbavili ostatních dějových linií. Wang Mo-ťieho samotářství a touha, jeho ambivalentní vztah k Ükji, jejich rodící se blízkost i problém sexuální identity stojí navzdory filozofickému rámci v centru pozornosti.

Pro postavu Ükji je pak nejdůležitější vztah k minulosti, vlastní rodině a víře, hledání místa ve světě a vyrovnávání se s traumaty, která na ni přešla právě skrze neblahou rodinnou historii. Kde je Wang Mo-ťie strnulý, tam je Ükji živá, jiskřící, ovšem když se mají tyto pozice obrátit, dochází ke krizi. Ani jedna z postav však nezůstává plochá, Ükji je složitější než obraz, který vidíme očima Wang Mo-ťieho, stejně jako on sám je složitější než představa, kterou se na začátku snaží sám o sobě vytvořit. Podstatné jsou role muže a ženy, v centru zájmu je způsob mezilidské komunikace, rozpor fyzického a duchovního. Autor také opakovaně reflektuje samotný způsob vyprávění a v rámci celého díla hojně využívá metody variace.

Výstavba textu je poměrně komplikovaná, pokud však čtenář přistoupí na autorovu hru, dostane se mu čtivého příběhu s opojnými popisy krajiny Tibetu a jejích proměn v průběhu roku a rovněž proslulých klášterů, se vzpomínkami na drsnou historii Ükjiny rodiny i temné momenty Wang Mo-ťieho života, stejně jako s množstvím mikropříběhů jeho žáků nebo Ükjiných přátel z města. Zmíněný popis krajiny a zvyků tamějších obyvatel, viděných očima skeptického cizince, patří k vůbec nejkrásnějším i nejumírněnějším momentům románu, v němž autor jinak možná až příliš okatě předvádí své umění a vědomosti.

 

Ukázku z knihy čtěte ZDE.

Přeložila Zuzana Li, nakladatelství Verzone, Praha, 2019, váz., 441 stran.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP