Fejeton: Mezi


lepšolidi Zeman ilustraceČas mezi svátky je dost zvláštní. Nastalo takové podivné příměří mezi třeštěním dárkovým a petardovým. Nejsou to ani dny sváteční, ale ani ne úplně běžné pracovní. Vánoce zaplaťpámbu za námi. Nyní ještě nějak přežít Silvestra. Lidé, kteří podlehli davové psychóze a dny před tzv. Štědrým večerem trávili horečnatým pobíháním po obchodech s taškami a po bytech s hadrou a vařečkou, nervózně sledovali pohyb balíků po republice a vyčkávali, zda pošťák zazvoní, dvakrát, nyní o přestávce v poločase vydechují a nabírají síly na další z vrcholů roku. Totiž na jeho konec. Žaludky trápené stresem, cukrovím a smaženými jídly neměly čas pořádně vytrávit a již se chystá nový útok na tento u nás nejvíce namáhaný orgán.

 

 

 


Naštěstí mne radostný vánoční stres vcelku míjí, protože instituci povinného obdarovávání jsem zrušil již před mnoha a mnoha lety a k této bohulibé nečinnosti přiměl i nejbližší rodinu. Jaká to slast! A nyní, nyní po těch letech jsem navíc úžasně eko! Páč prý to s naší matkou Zemí je už hodně nahnuté, zhruba každý rok posledních 20 let se píše, že právě nyní je na pokraji katastrofy a nám nezbývá už mnoho času s tím něco dělat. Odborník radí a laik žasne. Že se vůbec ještě točí. A kromě plastových pytlíků a brček, tedy jejich nepoužíváním, ji zachráníme nekupováním tolika věcí. S obojím souhlasím. A bojkotem dárků vlastně i dodržuju.

 


U nás Vánoce probíhají tak, že babička udělá bramborový salát, usmaží řízků jak pro regiment, a protože má hlad tak štědrovečerní večeře proběhne zhruba v poledne. Já si dám rybu, ale kapra fakt ne. Stromeček nemáme, dárky si nedáme. Takže tím je vlastně po Vánocích, ani to tak nebolelo. Jen bych ještě odboural ty hromady jídla a cukroví, protože z toho bolí. Nejen žaludek. I svědomí, protože to přece je bohapusté přežírání. Ale starého psa novým kouskům a babičku míň vyvařovat nenaučíš.


Spirituální složku Vánoc u mě symbolizuje spíše Slunovrat, ono stejně křesťané narození Páně schválně vrzli na tuto dobu, aby překryli původní oslavy příchodu světla. Filutové to byli. Ale ona podstata zůstává stejná. Narození dítěte – Ježíška, je narození nového světla, slunce, takže se křesťanský vlk nažral a původní přírodní, pohanská koza zůstala celá. Kdo má oči, vidí.


V rámci zachování alespoň zdání slavnostních dnů a psychické pohody si nepouštím televizi – ani ji nemám. A už vůbec ne projev páně prezidenta Zemana. Bohužel se mu nevyhnu zcela, protože jeho zatvrzelí odpůrci na facebooku, kteroužto sociální síť používám, by zřejmě nemohli žít, kdyby jeho jedovatosti nekomentovali jedovatostmi svými a tím ten puch vesele nešířili dál. V hlavě mi ulpěl termín „lepšolidi", což je další z podivných patvarů, kterými se v posledních letech przní čeština. Politici mají znásilňování jazyka obzvláště v lásce. Klaus senior taky přišel s podobnými hroznými slovy, naštěstí si žádné nyní nevybavuji, což se děje možná díky schopnosti mysli potlačovat nepříjemné a traumatické zážitky.


Takže nyní ještě nějak přežít Silvestra. Ne, že bych neměl rád bujaré juchání. Naopak. Jen ne vždy má člověk náladu a tady se jaksi musí mít nálada. A když se něco jaksi musí, tak mi to dost často nejde. Ale zase si někam zalézt o samotě a dělat, že nic je kapku depresivní, když si uvědomíte, jak všichni ostatní kolem vesele se veselí. Takže mne tento násilně veselý svátek staví do nepříjemné pozice.


Nejvíc mi utkvěl v paměti a líbil se mi Silvestr, kdy jsme s kamarádkou vyrazili sami na noční výlet do lesů a kopců. Nikdo tam nebyl, mrzlo, hvězdy zářily. A když přišla půlnoc, pozorovali jsme, jak v mlžném oparu v okolních vesnicích a městě bouchají a září petardy a ohňostroje. Bylo to působivé. Takhle to asi vypadá, když se bombarduje, napadlo nás. Hezký nový rok, přátelé!

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP