Fejeton Rudolfa Křesťana: Ve jménu přejmenování


Existují různé mezinárodní soutěže, žebříčky i statistiky, ale zatím jsem neslyšel o srovnání, ve které zemi se nejčastěji přejmenovávají ulice. A taky náměstí a školy a nádraží a hotely a někdy i hudební skupiny… Myslím, že bychom v takové hitparádě obstáli na některém z předních míst. Modelově připomínám proměnu názvů jedné pražské ulice.

Bezejmenná ulice v Praze. Foto: Profimedia

 

Na přelomu 19. a 20. století se jmenovala Říčanská a vinula se částečně ještě mezi poli a sady. Posléze byla překřtěna na Černokosteleckou. Následovala změna na Jungmannovu a posléze Fochovu. Pak Schwerinovu. Návazně se převtělila ve Stalinovu a od roku 1962 dodnes je Vinohradská.

Na jedinkou ulici je to slušný výkon. 

Kotrmelce v tomto stylu jsou známy z mnoha tuzemských míst, ale přiznám se, že jsem netušil, že se týkají i parníků v Praze na Vltavě.

Prozřel jsem až poté, kdy jsem se spolu se ženou byl nedávno podívat v milém lokálním povltavském muzeu na pražské Výtoni. Po té návštěvě jsme si pak jako doplněk vypůjčili z knihovny pozoruhodnou publikaci PhDr. Jana Jungmanna s názvem Zaniklé Podskalí – Vory a lodě na Vltavě. 

V knize jsou zahrnuty také historické snímky osobních plavidel brázdících metropolitní tok. Bezděky jsem si tak rozšířil i vědomosti o změnách názvů těchto lodí. 

Například parník Antonín Švehla změnil své pojmenování na Karlstein, posléze T. G. Masaryk, potom Děvín a pak Vyšehrad.

Loď Praha nesla původně název František Josef I. Historický parník Ferdinand I. Dobrotivý byl z provozu vyřazen jako Štěchovice. Plavidlo Stefanie dosloužilo jako Pionýr.

Inspekční parník Marie Valerie se proměnil ve Štefánika.

Jako časosběrný dokument lze chápat skutečnost, že v roce 1938 byl na vodu spuštěn parník Dr. Edvard Beneš, aby byl o rok později překřtěn neutrálně na Labe, a pak už zjevně okupačně na Wischehrad... 

Parník Primátor Dittrich po různých přejmenováních se pak jako nepojízdný s názvem Maxim Gorkij stal u Císařské louky klubovnou pražského Domu pionýrů a mládeže. 

Snad jsem při excerpci ze zmíněné knihy – a taky z internetu – nepopletl jednotlivé názvové převleky. Jestli v něčem ano, omlouvám se, pro amatéra je to někdy rébus. 

Kdo ví, možná do hry přijde u některého z plavidel i překřtění na módní název Franz Kafka. Zatím je známo pouze to, že legendární spisovatel byl zpodobněn Davidem Černým kinetickou plastikou (odvozenou od té sochařovy pražské) instalovanou v interiéru největší výletní lodě světa s názvem Harmony of the Seas. 

Vzhledem k velikosti zmíněného kolosu (pro 6 360 pasažérů a 2 100 členů posádky) nelze však očekávat, že by hodil kotvu někde u vltavských břehů. Nejen kvůli obřím rozměrům, ale možná i proto, že by se loď mohla obávat, aby i ona nebyla podrobena nějakému přejmenování.

Zdá se, že v případě ulic se takovému riziku snaží vyhnout ty, které se jmenují Bezejmenná. Existují například v Ústí nad Labem, v obci Planá a taky v Čelákovicích.

Pozoruhodná Bezejmenná ulička se vyskytuje i v Tel Avivu. Aby toho nebylo málo, tak souběžná s ní se tam jmenuje Anonymní.

Tyto dvě uličky založil ve dvacátých letech minulého století bohatý podnikatel Meir Šapira a přál si, aby byly pojmenovány po něm a po jeho ženě Soně.

Tehdejší primátor města s tím však zásadně nesouhlasil, a tak byly označeny výše zmíněnými názvy jako pouze dočasnými. 

A víme, jak to s dočasností někdy chodí. 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP