V Evropském parlamentu končí éra velkých frakcí a velkých koalic


Evropský parlament po volbách nasazuje zelený klobouk, modré „lidové“ kalhoty. Pod nimi má červené trenýrky – tentokrát s logem španělského býka. Hnědá košile je mu naštěstí stále ještě malá!

Evropský parlament ve Štrasburku. Foto: Frederic Köberl, Unsplash

 

Ekologické strany ve volbách do Evropského parlamentu posílily. To je sice pozitivní zpráva, bohužel ale posílily i strany nacionalistické a populistické. Česko například vysílá do složení nového evropského pléna dva zástupce SPD a jednu europoslankyni za komunisty.

Sociální demokracie naproti tomu nebude mít ani jediného zástupce. Nikdo netvrdí, že by si to nezavinila sama, ať už vládní účastí, neschopností uhájit svá témata, naprosto nedostatečnou sebereflexí, co se týká reprezentace, nebo prostě obyčejným šlápnutím vedle s volebním tématem dvojí kvality potravin. Nicméně takový propad, kdy i recesistická uskupení dosahují podobného výsledku, je opravdu smutný. Lídr kandidátky Pavel Poc přitom na evropské scéně exceloval v ekologických otázkách. Škoda, že se strana nepodržela jeho kopyta.

Babišovo populistické ANO zůstává v Česku stranou s nejlepšími výsledky. Není to až takové překvapení. Přes masové demonstrace na pražských a jiných náměstích, Babiš stále táhne.

Dvacet osm procent účasti je sice o celých deset procent vyšší než před pěti lety a nejvyšší od vstupu republiky do Evropské unie, nicméně je třetí nejhorší v Evropě. To ve zkratce znamená, že celých sedmdesát procent oprávněných voličů nepovažovalo za nutné k volbám přijít. Evropa a její podoba je Čechům bohužel stále ještě vzdálené téma, přestože informovanost díkybohu roste. Jen prostě pomalu.

V ostatních členských státech sílí populisté z krajní pravice, jako třeba v Belgii, kde se na předních příčkách umístili Vlámští nacionalisté, v Maďarsku se na vrcholu drží strýček Viktor, Itálie volá Salve Salvini! V Británii je první „nesmrtelný“ Nigel Farage, který se teď opět směje Evropě do obličeje, protože se stranou založenou na odchodu z unie sám v pohodlném křesle europoslance opět usedne. Snad kdyby to nebylo tak smutné, bylo by to vtipné. Obrovskou porážku utrpěli sociální demokraté v Německu, Španělé naopak „své socialisty“ premiéra Sáncheze opět výrazně podpořili.

Ve Francii Marine Le Penová okamžitě vyzvala Emmanuela Macrona k rozpuštění parlamentu. Dost smělé vzhledem k tomu, že její vítězství je jen zdánlivé. Neúspěšná prezidentská kandidátka se snaží chytit každé příležitosti, pravdou ale je, že predikce jejího vítězství byly mnohem vyšší, než se reálně stalo, a Macronova Republika v pohybu skončila pouze o procentní bod za ní. Umístění francouzských Zelených na třetím místě navíc znamená, že její populismus ztrácí na domácí půdě dech.

V Evropském parlamentu končí éra velkých frakcí a velkých koalic. To nemusí být ve výsledku špatně, přestože jednání budou nepochybně složitější. Socialisté už dali najevo, že by chtěli zformovat středolevou většinu a usilují o Zelené a zatím bezprizorní Macronovo hnutí. Tím by nejsilnější lidoveckou frakci mohli i vyšachovat. Jak budou koalice a jednání nového parlamentu vypadat, uvidíme záhy. S rozdrobeností a bezprecedentní ideovou diverzitou bude ale téměř jistě méně akceschopný.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP