Stále se jen řeční o morálce


Zahrada Ilana Halimiho, mladého židovského mladíka původem z Maroka, který byl v roce 2006 umučen muslimskými přistěhovalci (Paříž). Foto: Poulpy, Wikipedia. CC BY-SA 3.0Antisemitismus ve Francii opět stoupá, záměrně říkám opět, protože v předválečné Francii byl běžný; uvažovalo se v pojmu „rasa“ a panovalo přesvědčení, že rasa determinuje člověka.

 

Teoretický základ tomu dal především hrabě Joseph-Arthur de Gobineau svým spiskem O nerovnosti ras, baron Robert de Fabre-Luce, zakladatel neblaze proslulé Alliance raciste européene, a literát Alphonse de Châteaubriant, jemuž román Pan z Lourdines vynesl před válkou Goncourtovu cenu. Ti všichni obdivovali nacismus a živili antisemitismus, a zdaleka nejen oni, seznam by byl dlouhý.

Ale vraťme se k současnosti. Poblíž Alsaska byly v polovině února zneuctěny židovské hroby, pomalovány barvou a hákovými kříži, krátce nato došlo k témuž nedaleko Štrasburku, fotografie Simone Veilové, známé političky přeživší Osvětim, byly počmárané nacistickými symboly, a k dovršení všeho byl v sobotu 17. února slovně napaden i akademik Alain Finkielkraut, když se náhodou připletl do cesty průvodu žlutých vest.

Na významného francouzského filozofa, který několikrát ve svém pořadu Repliques vyslovil demonstrantům své sympatie, několik (patrně) salafistů začalo pokřikovat, že „přijde do pekla“, že je „zloduch“, ať „táhne do Izraele“, že je „sionista“, že je „grande m...de“, a že určitě „brzy umře“; nejagresivněji si počínal zarostlý obtloustlý islamista, nyní mu hrozí pokuta 45 tisíc eur.

V médiích pak vypukl spor o tom, zda padla i nadávka „špinavý žid“, Alain Finkielkraut tvrdí, že takový výrok neslyšel, neslyšel ho ani poblíž stojící novinář Charles Baudry, nezachytily ho ani kamery. Spisovatel Pierre Jourde se obává, že média záměrně přilévají olej do ohně, když tvrdí, že ta urážka padla. Jedno je však jisté, že každý projev antisemitismu, včetně dalších hrubých útoků značně hnutí žlutých vest diskredituje…

Francie je pobouřena, není to ještě tak dlouho, co byla ve svém pařížském bytě zavražděna Mireille Knollová, stejně i lékařka Sára Luisa Chalimová, student Ilan Halami byl umučen k smrti a seznam dalších obětí by byl také dlouhý.

Devatenáctého února se po celé zemi konaly demonstrace proti antisemitismu, v Paříži na place de la République se sešlo až dvacet tisíc osob, zpívala se Marseillaisa, vlála trikolóra a politici se předháněli u mikrofonu; předseda vlády Édouard Philippe zvolal: Ať žije jednotná Francie a nedovolme, aby nás ovládl strach! I François Hollande vyslovil své rozhořčení.

Ale o tom hlavním se nezmínil nikdo, nikdo neřekl, že v zemi galského kohouta selhala politika vivre-ensemble, žít spolu, že selhal multikulturalismus. Všude samá rovnost, ale ta začíná mít příchuť smrti, řekl nedávno Alain Finkielkraut v rozhovoru pro Figaro. A ve chvíli, kdy jsem psala tyto řádky, ve čtvrtek 21. února, se objevily dobře viditelné hákové kříže i na několika pařížských domech… Je těžké nebát se.

Nestabilita demografická i kulturní, nevraživost jedněch vůči druhým, zvětšující se počet těch, kdo jsou na okraji, a celková nespokojenost vede k nenávisti všeho druhu, a ta antisemitismu zvláště prospívá. Loni v březnu se pochodovalo Paříží na památku Mireille Knoll a ještě rok neuběhl, a už je opět důvod k pochodu.

Francouzi jsou však čím dál více přesvědčeni, že stále se jen řeční o morálce, ale ve skutečnosti se ctí jen jediné – peníze, úspěch a moc. A sociolog Christophe Guilluy ve své knize Žádná společnost, konec střední třídy otevřeně píše o společenské paranoie: dnes každý, ať je jeho původ jakýkoli, Židé, katolíci, muslimové, asiaté, Afričané, protestanté, ateisté – všichni jsou stiženi „parano“, všichni trpí kulturní nejistotou, úzkostí z toho, zda budou, či nebudou minoritou v zemi, kde už žádné společné hodnoty neplatí, a nic není jisté.

A mně nezbývá než dodat, že kulturní napětí, ať už etnické, ať náboženské, stále častěji ústí do projevů agresivity a nevraživosti, a jak píše Guilluy do fobií všeho druhu, judéophobie, islamofobie, negrofobie a bůhvíčeho dalšího… Nic nového pod sluncem. V multikulturním společenství se přece odjakživa soupeří o to, kdo získá (nejen!) kulturní hegemonii… A jen pro úplnost a na závěr dodávám, že z Francie se už vystěhovalo více než osm tisíc Židů, mnohem více než před lety. A mnozí další se chystají zemi opustit. Chmurná bilance.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP