Cenu Kennedyho centra dostal mimo jiné herec Christoph Waltz


Rakouský herec Christoph Waltz, držitel dvou Oscarů, Iván Eröd, rakouský hudební skladatel, Franz Welser-Möst, hlavní dirigent Clevelandského orchestru, a Helga Rabl-Stadler, prezidentka Salzburg Festspiele, dostali zlaté medaile Mezinárodního výboru Kennedy centra pro kulturu.

Deborah Rutterová, prezidentka Kennedy Centra, s oceněným hercem Christophem Waltzem. Foto: Kennedy Centrum

 

Zlatou medaili Mezinárodní výbor Kennedyho centra pro umění každoročně udílí umělcům, jejichž dílo inspiruje ostatní, a také osobnostem, které podporují a propagují nejvýznamnější světové umělce a jejich tvorbu.

Letos se slavnostní předání cen konalo v pátek 21. června v Rakousku v Albertina Museum ve Vídni a v úterý 18. června v Maďarsku, v sídle amerického velvyslance v Budapešti. Mezi maďarskými oceněnými umělci byli například: skladatel György Kurtágo, dirigenti Ivan Fisher a Adám Fisher a operní zpěvačka Eva Marton.

V minulosti tuto cenu obdržel například britský herec Jeremy Irons, španělský filmový režisér Pedro Almodóvar, operní zpěvák Plácido Domingo, zpěvačka Soňa Červená, dirigent Jiří Bělohlávek, hudebník Quincy Jones nebo jihoafrický herec John Kani.

 

Držitelé zlaté medaile za umění – Vídeň

Iván Eröd

Iván Eröd se narodil dne 2. ledna 1936 v Budapešti do rodiny hudebníků maďarsko-židovského původu. V roce 1944 se jeho prarodiče a bratr stali oběťmi holokaustu.

V letech 1951–1956 Eröd studoval na Hudební akademii Ference Liszta v Budapešti – hru na klavír u Pála Kadose a skladbu u Ference Szabóa, rovněž navštěvoval přednášky Zoltána Kodályho.

V roce 1956 emigroval do Rakouska, v letech 1956–1961 studoval na Vídeňské hudební akademii – hru na klavír u Richarda Hausera a skladbu u Karla Schiskeho. Ve studiích pokračoval u Eduarda Steuermanna a Luigiho Nona v Darmstadtu a Guida Agostiho v Sieně.

V letech 1962–1968 působil jako doprovod sólistů a studijní ředitel na Vídeňské státní opeře a Vídeňském festivalu. Jako sólista, člen souborů komorní hudby absolvoval přibližně 500 vystoupení po celém světě, například s Vídeňskou filharmonií nebo Karlem Böhmem.

V letech 1975–1989 působil jako profesor skladby a hudební teorie na Hudební akademii v Grazu. V letech 1989–2004 působil jako profesor na Vídeňské hudební univerzitě, za svou pedagogickou činnost obdržel v roce 2004 titul emeritního profesora. V letech 2004–2005 byl Iván Eröd hostujícím profesorem na Budapešťské hudební univerzitě.

Jeho rozsáhlé dílo zahrnuje tři opery, symfonickou hudbu, koncerty, komorní hudbu i vokální hudbu. Vystupoval v koncertních sálech po celém světě, například ve Vídni, Berlíně, Londýně, New Yorku, Minneapolis a Tokiu, spolu s umělci a soubory, jakými jsou Vídeňská filharmonie, Sir Roger Norrington, Leonard Slatkin, Andris Nelsons, John Shirley Quirk, Heather Harperová, Marjana Lipovseková nebo Sir András Schiff.

Iván Eröd obdržel řadu ocenění, například Rakouskou státní cenu, Zlatý řád za zásluhy města Vídeň, rakouský Velký stříbrný řád za zásluhy a Cenu Bély Bartóka/Ditty Pásztoryové. Je členem maďarské Széchenyiho akademie literatury a umění.

 

Helga Rabl-Stadlerová

Helga Rabl-Stadlerová, prezidentka Salzburg Festspiele. Foto: Kennedy CentrumHelga Rabl-Stadlerová vystudovala právo, žurnalistiku a politologii. V letech 1971–1978 pracovala jako novinářka specializující se na ekonomiku a politiku. Byla první novinářkou, která psala úvodník rakouského deníku Kurier. V roce 1983 se stala spolumajitelkou a společnicí rodinného podniku Modehaus Resmann v Salzburgu a Linzi. V letech 1983–1990 byla poslankyní rakouského parlamentu. V roce 1988 se stala první ženou ve funkci prezidenta Obchodní komory Salzburku. V roce 1995 se stala prezidentkou Salcburského festivalu a rezignovala na všechny své politické funkce. Získala peníze na financování rekonstrukce budovy Haus fuer Mozart, která byla znovu otevřena v roce 2006 a dnes festival vítá návštěvníky z 85 zemí, z nichž 47 se nachází mimo Evropu.

 

Christoph Waltz

Christoph Waltz je hercem a dvojnásobným držitelem Oscarů. V roce 2009 získal Oscara a ceny SAG, BAFTA, Zlatý glóbus a cenu Filmového festivalu v Cannes za ztvárnění nacistického plukovníka Hanse Landy v Tarantinově filmu Hanebný pancharti. Druhého Oscara získal za svůj výkon ve filmu Quentina Tarantina Nespoutaný Django. Při udělování Zlatých glóbů a cen BAFTA v roce 2013 získal Cenu za nejlepší vedlejší roli za ztvárnění Dr. Kinga Schultze v tomto filmu. V prosinci 2014 byl Waltz oceněn hvězdou na hollywoodském Chodníku slávy.

Z jeho dalších filmových rolí stojí za zmínku například výkon ve filmech Alita: Bojový anděl, Zmenšování, Legenda o Tarzanovi, Spectre, Big Eyes, The Zero Theorem, Bůh masakru a Voda pro slony.

V roce 2013 Waltz režíroval operu Richarda Strausse Růžový kavalír. Premiéra představení se odehrála v prosinci 2013 ve Vlaamse Opera v Antwerpách, o hudební režii se postarali Dmitri Jurowski a Philipp Pointner. V roce 2017 režíroval operu Giuseppe Verdiho Falstaff, která se rovněž hrála ve Vlaamse Opera.

Christoph Walz působí jako televizní a filmový herec a divadelní režisér již tři desítky let. K jeho oceňovaným filmovým rolím patří snímek Hrdina náhodou, soutěžní snímek Oko medvěda na Berlínském filmovém festivalu a filmy Dorian, Vládkyně Ayesha, Falling Rocks, Rafinovaný zloděj, Our God’s Brother, Krakatice, Berlin Blues a Angst. V televizních rolích se Waltz objevil ve filmech Adolfa Grimmeho Tanec s ďáblem: Únos Richarda Oetkera a To byla ale noc!, které získaly řadu ocenění. Za svou roli ve filmu Du Bist Nicht Allein – Die Roy Black Story získal Christoph Waltz bavorské a německé televizní ceny a cenu RTL Zlatý lev.

 

Franz Welser-Möst

Franz Welser-Möst, hlavní dirigent Clevelandského orchestru. Foto Kennedy CentrumFranz Welser-Möst jako hudební ředitel již 18 let vede Clevelandský orchestr. Pod jeho vedením byl tento orchestr opakovaně chválen mezinárodní kritikou za vynikající hudební výkony. Orchestr se trvale zaměřuje na mladé posluchače a konzultuje s nimi svá vystoupení, což vede k tomu, že 20 procent všech návštěvníků jeho vystoupení je dnes mladších 25 let. Franz Welser-Möst se zasloužil o to, že se v síni Severance Hall konala řada světových premiér a operních vystoupení. Kromě hostování v koncertních halách v USA, Evropě a Číně Clevelandský orchestr pravidelně vystupuje na všech významných mezinárodních festivalech.

Jako hostující dirigent se Franz Welser-Möst těší úzké umělecké spolupráci s Vídeňskou filharmonií. Dvakrát vystoupil na pódiu na jejím novoročním koncertě a pravidelně diriguje její orchestr na abonentských koncertech vídeňského Musikverein a na turné v Japonsku, Číně, Austrálii a USA. Společně s Vídeňskou filharmonií také vystoupil na historických vzpomínkových koncertech v Sarajevu a Versailles.

Franz Welser-Möst je pravidelným hostem Salzburkského festivalu, do jehož historie se zapsal jako operní dirigent svými výkony při představeních Růžového kavalíra, Fidelia, opery Lear od Ariberta Reimanna a Salome od Richarda Strausse. Jeho představení získala řadu mezinárodních cen, všechna byla odvysílána rakouskou televizí a zaznamenána firmou Unitel na DVD pro mezinárodní distribuci.

Franz Welser-Möst obdržel řadu významných vyznamenání a cen. Je čestným členem vídeňského spolku Gesellschaft der Musikfreunde, získal Čestný prsten Vídeňské filharmonie a obdržel Kilenyiho medaili od Brucknerovy společnosti v USA. V roce 2017 mu byla udělena cena Pro Arte Europapreis za jeho propagační činnost a úspěchy jako ambasadora hudby.

Celá řada jeho CD a DVD získala významné mezinárodní ceny. Mezi jeho nedávné nahrávky s Clevelandským orchestrem patří symfonie Johanese Brahmse a Antona Brucknera.

 

Držitelé zlaté medaile za umění Budapešť

Ádám Fischer

Ádám Fischer studoval skladbu a dirigentství ve své rodné Budapešti a ve Vídni. Působil jako hlavní hudební ředitel ve Freiburgu, Kasselu a Mannheimu a jako umělecký ředitel budapešťské opery.

Je zakladatelem dvou významných mezinárodních festivalů, Wagnerových dnů v Budapešti, kde rovněž působí jako umělecký ředitel, a Haydnova festivalu v rakouském Eisenstadtu, pro který založil Rakousko-maďarskou Haydnovu filharmonii. Jako jejich hlavní dirigent určil nový přístup k interpretaci Haydnovy hudby.

K jeho hlavním projektům v nadcházejících sezónách bude patřit intenzivní práce na souborném díle Gustava Mahlera, které představí formou koncertu a živé nahrávky na CD s orchestrem Düsseldorfer Symphoniker, ve kterém od roku 2015 působí jako hlavní dirigent.

Z pozice hlavního dirigenta Dánského komorního orchestru v Kodani, kde působí od roku 1998, Fischer publikoval záznam souborného Mozartova symfonického díla, za který získal uměleckou cenu. Během koncertního turné s tímto orchestrem, které se konalo letos v květnu, rovněž představil nový souborný záznam Beethovenova díla.

Ádám Fischer již déle než 30 let pravidelně působí na všech předních operních scénách a festivalech po celém světě, například ve Vídeňské státní opeře, Metropolitní opeře New York, Teatro La Scala v Miláně, Bavorské státní opeře v Mnichově, Curyšské opeře a festivalech v Bayreutheru a Salzburgu.

V koncertní oblasti úzce spolupracuje s Vídeňskou filharmonií, Vídeňským symfonickým orchestrem a Orchestrem doby osvícení. Rovněž je hostujícím umělcem předních orchestrů po celém světě, například Berlínské filharmonie, Londýnského symfonického orchestru, Filarmonica della Scala či Chicagského symfonického orchestru.

Je čestným členem Vídeňské státní opery a společnosti Musikverein für Steiermark v rakouském Grazu. Dánská královna mu udělila řád Dannebrog, v roce 2018 obdržel prestižní izraelskou Wolfovu cenu, kterou byl oceněn jako vynikající umělec a významný zastánce lidských práv.

 

Ivan Fischer

Ivan Fischer je zakladatelem a hudebním ředitelem Budapest Festival Orchestra. Je čestným dirigentem berlínského Konzerthaus a Konzerthausorchester. V nedávné době se rovněž proslavil jako skladatel – jeho díla jsou hrána v USA, Holandsku, Belgii, Německu a Rakousku. Režíroval řadu úspěšných operních představení a v roce 2018 založil Vicenza Opera Festival.

Berlínská filharmonie hrála pod jeho taktovkou více než desetkrát, dva týdny ročně tráví s Královským orchestrem Concertgebouw v Amsterodamu. Také je častým hostem předních symfonických orchestrů v USA. Jako hudební ředitel řídil Kent Operu a Opéra National de Lyon a působil jako hlavní dirigent Národního symfonického orchestru ve Washingtonu.

Budapest Festival Orchestra často vyráží na turné po celém světě a vydal řadu nahrávek, které byly příznivě přijaty kritikou a rychle vyprodány. Řada jeho nahrávek získala prestižní mezinárodní ceny.

Ivan Fischer je zakladatelem Maďarské Mahlerovy společnosti, patronem Britské Kodályho Akademie a čestným občanem Budapešti. Maďarský prezident jej vyznamenal zlatou medailí za zásluhy a od Světového ekonomického fóra obdržel Křišťálovou cenu za svou práci podporující mezinárodní kulturní vztahy. Francouzská vláda jej jmenovala rytířem Řádu umění a literatury (Chevalier des Arts et des Lettres). V roce 2006 byl oceněn Kossuthovou cenou, což je nejprestižnější maďarské umělecké ocenění. V roce 2011 obdržel hudební cenu od Královské filharmonické společnosti, maďarskou cenu Prima Primissima a holandskou cenu Ovatie. V roce 2013 získal čestné členství v Královské hudební akademii v Londýně a v roce 2015 mu byla udělena cena Festivalu Abu Dhabi za celoživotní dílo. V roce 2016 vyhrál cenu Sdružení argentinských hudebních kritiků pro nejlepšího zahraničního dirigenta.

 

György Kurtág

György Kurtág se narodil v Lugoji v rumunském Banátu. V roce 1946 začal studovat na Hudební akademii Ference Liszta v Budapešti. György studoval komorní hudbu u Lea Weinera a skladbu u Sándora Veresse a Ference Farkase.

Po maďarském povstání v roce 1956 Kurtág strávil léta 1957–1958 v Paříži. Studoval tehdy u Oliviera Messiaena a Dariuse Milhauda a spolupracoval s psycholožkou Marianne Steinovou. Po svém návratu do Budapešti v roce 1959 pracoval v letech 1960–1968 jako korepetitor v Národní filharmonii v Budapešti. V roce 1967 byl jmenován profesorem hry na klavír a později i profesorem komorní hudby na Hudební akademii Ference Liszta, kde učil až do roku 1993.

Mezinárodně proslulým se Kurtág stal díky skladbě Messages of the Late Miss R. V. Troussova (Zprávy zesnulé slečny R. V. Troussové) pro sopránový a komorní soubor, která měla premiéru v Paříži v roce 1981. Od počátku 90. let 20. století stále častěji pracoval v zahraničí: působil jako skladatel Berlínské filharmonie (1993–95) a Vídeňské Konzerthausgesellschaft (1995).

György Kurtág obdržel řadu ocenění, například v roce 1985 francouzský titul Officier des Arts et des Lettres, v roce 1996 Kossuthovu cenu udělenou maďarskou vládou za celoživotní dílo, rakouskou cenu Ehrenzeichen, Hudební cenu Ernsta von Siemense v roce 1998 a cenu Ordre pour le mérite für Wissenschaft und Künste (Řád za zásluhy ve vědě a umění) v roce 1999. Je členem Bavorské akademie výtvarných umění v Mnichově a Akademie umění v Berlíně (v obou od roku 1987) a členem Americké akademie umění a vědy. V roce 2006 Kurtág obdržel Grawemeyerovu cenu za svou skladbu … concertanteOpus 42 pro housle, violu a orchestr; v roce 2012 obdržel Wihuri-Sibeliusovu cenu v Helsinkách; v roce 2013 získal zlatou medaili Královské filharmonické společnosti; v roce 2015 obdržel Cenu BBVA Nadace hranice poznání v kategorii Moderní hudba.

György Kurtág často vyučuje komorní hudbu a spolu se svou ženou Mártou vystupuje na koncertech. Většinu jeho díla uveřejnilo nakladatelství Editio Musica v Budapešti, některá díla pak nakladatelství Universal Edition ve Vídni.

 

Eva Martonová

Eva Martonová se narodila v Budapešti 18. června 1943. V letech 1962–1968 navštěvovala Hudební akademii Franze Liszta, kterou absolvovala jako operní zpěvačka a učitelka zpěvu.

V Maďarské státní opeře zpívala v letech 1968–1972; v roce 1972 začala zpívat ve Frankfurtské opeře, kde systematicky pracovala na svém repertoáru, aby byla schopna dobýt operní svět. V roce 1977 odešla do Hamburku, od roku 1980 působí jako operní zpěvačka na volné noze.

Eva Martonová zpívala v největších operách a městech po celém světě: milánské La Scale, newyorské Metropolitní opeře, Vídeňské státní opeře, v Buenos Aires, Barceloně, Chicagu, San Francisku, Houstonu, londýnské Covent Garden, v Paříži, Hamburku, Mnichově, Berlíně, Moskvě a Sydney a v řadě dalších měst. Kromě svých vystoupení v nejznámějších koncertních sálech se pravidelně účastní řady festivalů, například v koncertní aréně ve Veroně, v Salzburku, Mnichově, Bayreuthu, římské Caracalle, Torre del Lago a Maceratě.

V poslední době se pravidelně účastní řady charitativních galavečerů a působí jako člen výkonných výborů různých humanitárních organizací. V USA byla v letech 1981 a 1986 deníkem The New York Times vyhlášena zpěvačkou roku, v roce 1982 ji tyto noviny také vyhlásily za umělkyni roku. Eva Martonová získala nespočet dalších pochval a cen, například čestné členství ve Vídeňské státní opeře a titul Kammersängerin, Bartók-Pásztoryho cenu, Kossuthovu cenu a maďarskou cenu „der Ruf Ungarns“. Od roku 1996 je čestným občanem města Ferencváros.

Jako výraz uznání jejího celoživotního díla a umělecké kariéry jí v srpnu 2003 tehdejší maďarský prezident Ferenc Mádl udělil Řád maďarské republiky. V září téhož roku obdržela titul čestný profesor Hudební akademie France Liszta, od září 2005 pak působila jako ředitelka fakulty zpěvu této univerzity, v září 2007 byla jmenována řádnou profesorkou. V letech 2002–2007 působila jako umělecká ředitelka Mezinárodního operního festivalu v maďarském Miskolci, v květnu 2008 pak obdržela čestné občanství tohoto města.

V říjnu 2008 se Eva Martonová stala držitelkou zlaté medaile Grand Teatre del Liceu v Barceloně za své vynikající výkony. V listopadu téhož roku rovněž obdržela čestný doktorát maďarské univerzity v Szegedu. V červenci roku 2010 obdržela rakouskou cenu ISO d’ORO za svou vynikající kariéru a pedagogickou činnost, kdy vychovávala nové generace operních zpěváků v Maďarsku i zahraničí.

V roce 2012 bylo Martonové uděleno nejvyšší maďarské vyznamenání, Corvinův řetěz. Ve stejném roce se stala plnoprávným členem Maďarské akademie umění (MMA) a současně ředitelkou tamní katedry dramatických umění. V listopadu 2013 jí byla udělena cena Hazám (Má domovina) a v prosinci obdržela v Paláci umění v Budapešti cenu Prima Primissima.

V září roku 2014 se na Hudební akademii Franze Liszta a Maďarské státní opeře konal první ročník Mezinárodní pěvecké soutěže Evy Martonové. Hlavním patronem této akce byl maďarský prezident János Áder. V listopadu 2014 Eva Martonová obdržela cenu Národní umělec, v dubnu 2015 jí bylo uděleno čestné občanství Budapešti.

V srpnu 2016 převzala nejvyšší maďarské státní ocenění Magyar Szent István Rend, v březnu 2017 se stala čestnou občankou VIII. městské části (Józsefváros) maďarského města Budapešť.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP